Loučení kancléřky

Merkelová po propadu své strany v Hesensku oznámila, že končí v čele CDU.

BERLÍN Kancléřka Angela Merkelová se rozhodla zahájit své odcházení. Po nepřesvědčivých volebních vítězstvích sesterských křesťanských sociálů v Bavorsku a nedělním debaklu kancléřčiny vlastní Křesťansko-demokratické unie (CDU) v Hesensku oznámila svůj odchod z méně důležité ze dvou funkcí, které nyní zastává. Merkelová na jednání své strany a pak následně před novináři oznámila, že po osmnácti letech skončí v čele CDU. V prosinci se na konferenci své strany už o předsednictví ucházet nebude.

„Mám pocit, že dnes je čas začít novou kapitolu,“uvedla kancléřka a pak oznámila, že tato nová kapitola se nejpozději za tři roky začne psát zcela bez Angely Merkelové. „Nebudu se v příštích spolkových volbách ucházet o funkci poslankyně. Nebudu se ucházet o žádnou jinou politickou funkci,“uvedla Merkelová. Dala zároveň najevo, že v pozici kancléřky by ráda dovládla až do příštího řádného termínu voleb za tři roky. Pokud by se jí to povedlo, vyrovnala by tím rekord svého politického otce, „kancléře sjednotitele“Helmuta Kohla. Jako stranického šéfa Kohla nedožene. Zatímco on stál v čele CDU přes devět tisíc dnů, Merkelová v prosinci skončí před sedmi tisíci.

Slova o tom, že se „nebude ucházet o žádnou jinou politickou funkci“, si pak německá média vykládají tak, že Angela Merkelová vyloučila i svoji kandidaturu na uvolněné posty v rámci Evropské unie – předsedkyně Evropské komise nebo evropské „prezidentky“.

„Úvahy o tom, že by se Merkelová mohla stát nástupkyní Donalda Tuska v pozici předsedkyně Evropské rady, se výrazně komplikují tím, že sama podpořila kandidaturu šéfa Evropské lidové strany Manfreda Webera na post předsedy Evropské komise,“říká analytička Zuzana Lizcová z Asociace pro mezinárodní otázky. „Dá se přitom předpokládat, že lidovci opět vyhrají volby do Evropského parlamentu a Weber bude nominován na šéfa komise. A těžko si lze na dvou nejdůležitějších postech Evropské unie představit dva Němce,“dodává.

„Hořké porážky“

Pro Merkelovou bude tak zřejmě prioritní důstojně dovládnout v čele spolkové vlády, což samo o sobě nebude lehké. A to také kvůli koaličním partnerům ze sociální demokracie (SPD). Zatímco CDU a bavorská CSU zažily v minulých týdnech, jak přiznala sama Merkelová, „hořké porážky“, v případě SPD se dá opravdu mluvit o debaklech. Uvědomuje si to i kancléřka a sama si dala za úkol změnit „nepřijatelný obraz vládní koalice“.

„S Unií musíme vést také vážné rozhovory o tom, jak vláda působí navenek,“tvrdí i generální tajemník SPD Lars Klingbeil. Otázkou proto je, zda se vláda, v jejímž čele chce Merkelová dovládnout, udrží.

Skupinu poslanců dokonce návrh vyprovokoval k protitahu: návrhu ústavního zakotvení manželství jako svazku pouze pro muže a ženy. Jde tedy o politické rozhodnutí. Bez velkých finančních dopadů, zato s významnou symbolickou rovinou.

Do této situace přichází i návrh kolegy Patrika Nachera (ANO): zavést dva obsahem totožné instituty s rozdílným pojmenováním. Vyřešit nárok na vdovecký či vdovský důchod, možnost přiosvojovat dítě jednoho z partnerů nebo problém s pěstounstvím, byť u nás máme tisíce dětí, které by potřebovaly náhradní rodinu. Jméno chce ale nechat jiné – manželství a partnerství. Prozatím je tato verze ve fázi pouhých diskusí.

Zavedení odlišně pojmenovaného institutu pro řádově stovky tisíc občanů je však polovičaté a složité. Komplikované převádění jednotlivých práv a povinností manželů do „partnerství“by se pravděpodobně dělo postupnou salámovou metodou. A patrně bychom v té více než stovce předpisů na něco stejně zapomněli. Jde přitom o lidi, kteří žijí mezi námi a platí daně stejně jako všichni ostatní. Proč jim tedy neumožnit uzavírat stejně i manželství?

Chápu, že mnoho lidí může manželství pro všechny považovat za nadbytečný požadavek. Zejména pak v situaci, kdy se naše země potýká s mnoha palčivými problémy. Tím spíše bychom měli jako společnost držet pohromadě. Ne vytvářet další zvláštní kategorie.

Asi většina z nás má v rodině, mezi přáteli, známými či kolegy řadu lidí, kteří mají trvalý partnerský vztah s někým, kdo je fyzicky stejný. Sama si představuji, jak bych to brala, kdyby některé z mých dětí v budoucnu zjistilo, že má homosexuální orientaci.

Nechtěla bych, aby si připadalo nějak odlišné. Hodnocené na základě svých fyzických tužeb jako „člověk k registraci“. Mé přání je, aby mohlo žít úplně stejně, ve vztahu se společným jměním (dnes nelze), se dvěma dny volna na svatbu, se stejnými radostmi a starostmi jako každý jiný člověk. A také s možností si svatbu užít se vším všudy a nemuset tomu říkat registrace.

Současně mi přijde nadbytečné u totožného institutu udržovat dva rozdělující názvy. Nacherův návrh zcela opomíjí symbolickou rovinu, která by lidem s odlišnou sexualitou pomohla snáze nalézt vlastní sebeúctu, a to zejména v obtížném období dospívání. Vzpomeňme na sebevraždu synovce Ester Janečkové, čtrnáctiletého Filipa Havlíčka. Není výjimkou.

To, že jsme jako lidé rozdílní a rozmanití, je dobře, ale jako společnost bychom to v úředních úkonech, jakým v posledku uzavření manželství je, nemuseli zdůrazňovat. Už teď je Česko země tolerantní a liberální – a případný zákon by to jen stvrdil. Stejně jako v řadě jiných zemí, kde rovné manželství zavedli, bych u nás po počáteční vlně nejistoty čekala tiché zjištění, že se vlastně nic pro společnost tak zásadního nestalo. Zato pro lidi s jinou sexuální orientací by se vyřešilo mnoho praktických věcí včetně symbolické roviny uznání jejich svazků. Tu bohužel návrh na „partnerství“nezohledňuje. Němci tomu říkají „weiche Landung“, Angličané „softlanding“. Prostě měkké nebo hladké přistávání, v politice je tím míněn pozvolný konec po dlouhé kariéře. Kurz na přistání nabrala po dalším volebním neúspěchu v Hesensku i kancléřka Angela Merkelová. Post šéfky CDU opustí už v prosinci, v čele vlády by ráda vydržela až do roku 2021.