Blíží se brexit neexit

Britská premiérka Theresa Mayová zřejmě podlehne unijním vyjednavačům a dojde jen na formální brexit. Bruselské impérium totiž vzpírání se neodpouští.

Zuřivě rozhádaná veřejnost, politici i parlament. Za „dejte hlas lidu“, tedy za nové referendum o vystoupení Británie z Unie, pochodoval Londýnem nevídaný půlmilionový had a snad poprvé od maastrichtské smlouvy se mezi demonstranty objevila srdíčka na špejli a nápisy „I love EU“. Ani příznivci setrvání Británie v Unii si samozřejmě nikdy nic dobrého o vládě bruselské nomenklatury a utopickém budování „Evropy“nemysleli, doufali, že ji jednou zredukují na volný trh a společenství nezávislých států, ale protest potřebuje vášeň. Takže o lásce jistě nelze mluvit.

Dnes to spíš vypadá, že se mnozí „trestné výpravy Bruselu“, tedy nedohody o brexitu obávají. Možná by spustila hospodářskou recesi na obou stranách Lamanšského průlivu. Jak dalece platí železné pravidlo nepsané ústavy, když už se parlament jednou konečnému lidovému rozhodnutí podvolil, to nevíme, ale i kvazikomunistický vůdce strany práce Jeremy Corbyn se otázce ponižujícího reparátu vyhýbá (kdo ví, jak by dopadl) a žádá (neprosaditelné) vypsání nových voleb v případě, že by parlament dohodu s EU neschválil, čímž by nastal tzv. tvrdý brexit a údajně kolaps obchodu na celní hranici. I takový scénář by bylo jistě možné v hodině dvanácté odvrátit.

Jednání s EU o brexitu se totiž chýlí k závěru, mělo by skončit v listopadu, aby bylo možné smlouvu v členských státech do konce března ratifikovat. Britská premiérka Theresa Mayová zřejmě nekompromisním vyjednavačům v Bruselu podlehla a dohodla kapitulaci. Už její návrh z července obsahoval přijetí nejen povinného standardu exportovaného zboží, ale i všech regulačních podmínek trhu, jež zahrnují fiskální i daňovou politiku, a to nejen nyní, ale i v budoucnosti.

Návrh byl sice kvůli dalším nepřijatelným bodům odmítnut, ale stal se základem tajného vyjednávání. Chystá se tudíž jakýsi brexit neexit, čili formální odchod z jednotného trhu a celní unie. Ve skutečnosti však nečlenství se všemi omezujícími pravidly a závazky regulovaného trhu, které by znemožnily Británii svobodnější obchod se světem, v nějž zastánci brexitu doufali. Těžko vyjednávat o dovozu, třeba geneticky modifikovaných potravin, když TO pravidla trhu EU neumožňují.

Premiérka už prozradila, že má dohodu hotovou z 95 procent, což vyvolalo škodolibou poznámku jednoho poslance, že je to jako téměř hotové letadlo. Chybí už jen jedno křídlo. Všichni vědí, že Brusel v součinnosti s Dublinem nastražil na Mayovou past v podobě podmínky „neviditelné“hranice v Irsku, což znamená unijní režim v šesti hrabstvích Severního Irska. A tak nutí Británii k členství v celní unii.

Nová celní hranice by roztrhla Spojené království, a to nepřipadá v úvahu. Proto navrhla Mayová regulační režim jako náhražku celní unie. Pravicoví poslanci (zhruba 60) pod vedením charizmatického katolíka Jacoba Rees-Mogga zuří, už od července vedou ostrou kampaň proti smlouvě a vyhrožují, že ji shodí. Neshodí. Corbynova opozice je v pasti, trvá na celní unii a dohodu se neodváží nechat padnout a zajistit tím „tvrdý“brexit.

Zůstává otázka, proč premiérka od začátku nevyjednávala o dohodě volného obchodu, jakou si vyhádala Kanada s Unií? Ta zrušila 98 procent různých cel a Ottawa nemusí být pod kuratelou Bruselu a Soudního dvora EU, ani nemusí platit příspěvky za vstup na trh. Jenže objem obchodu s Kanadou (export/import 65 miliard dolarů) je pouhá desetina výměny zboží a služeb s Británií.

Mayová žádala víc, novináři to nazvali Kanada plus, nadstandardní, oboustranně výhodné obchodní partnerství, ale Unii nepochopila. Stačilo, kdyby si vzala k srdci tehdejší varování německé kancléřky Merkelové, která se vlastně o brexit zasloužila. „Nebudeme-li trvat na tom, že je plný přístup na jednotný trh podmíněn svobodným pohybem (migrací), bude si brzy každý člen Unie dělat, co chce.“Podmínka kontroly hranic a omezeného přístupu Evropanů na britský trh měla být podle Mayové absolutně nepřekročitelná. Bude zajímavé, jaký kompromis v této záležitosti bude smlouva obsahovat. Roční kvóty?

Když impérium trestá

Nomenklaturní vyjednavači se sice ohánějí zájmem Unie, ale obavy z komerční, fiskální a daňové svobody bývalého člena (druhé největší ekonomiky v Evropě), která by ukázala, že lze mnohem lépe prosperovat bez EU, mají značné, a proto musí být Británie spoutána a regulována i v budoucnosti, má-li mít přístup na evropský trh.

Je evidentní, že si nadšení zastánci brexitu a znovuzískání suverenity neuvědomili, že je evropské impérium ochotno kvůli své legitimitě poškodit i samo sebe. Eurobudovatelé jako kdysi marxleninisté považují svou dějinnou vizi evropského národa za nevyhnutelný pochod dějin. Členství v EU bylo koncipováno jako jednosměrné, nikdy nemělo význam čistě hospodářský, bylo konstruováno na věčné časy tisíci provázanými pravidly – a to vše mělo vystoupení navždy zamezit.

EU není anglický klub gentlemanů, je to ideologická integrační konstrukce tábora míru a politických ctností, zárodek federace, kterou dokládá ono vnitřní právo na práci v celé Evropě. A protože Británie zasadila prestiži Unie strašlivou ránu, a to v době odstředivých antiintegračních radikálně reformních národoveckých hnutí, jež z hlediska „dějinné logiky“vůbec neměla vzniknout, musí být ostrovní říše potrestána.

V době odstředivých tendencí zasadila Británie prestiži EU strašnou ránu. Za to musí být potrestána.