Jak Spáčilová vidí Baladu o pilotovi
Skutečný příběh stojící za Baladou o pilotovi, jejíž premiéru vysílá ČT v neděli, je ještě silnější než jeho zpracování. O to silnější, že se týká rodiny, do níž se autor předlohy Jiří Stránský přiženil.
Jedním z tisíců našich pilotů, kteří za druhé světové války bojovali v Britském královském letectvu a pak je komunisté pronásledovali, byl i jistý Karel Balík, ve filmu přejmenovaný na Emila Malíka. Když si Stránský bral jeho dceru, letec už nežil a rodina o jeho osudu neměla jediný doklad.
Uniformy jim sluší
Spisovatel se dopátral podrobností teprve po letech; stačil je ještě odvyprávět své manželce, která krátce poté zemřela. Knihu vydal Stránský v roce 2013 a nyní se s režisérem snímku Jánem Sebechlebským podílel i na scénáři. Snažili se prý vyvarovat vysvětlivek podle filmařské zásady „kdo vysvětluje, lže“.
Komorní stavbu rámuje drama ve vzduchu, odkud se vyprávění vrací zpět na zem, k návratu pilotů do vlasti, kdy pilotova manželka musí krotit očekávání potomků i vlastní rozporné pocity. Mužův útěk do Anglie jí totiž vynesl roky v lágru, kde navíc vyslechla od spoluvězeňkyň nečekané intimity o otci svých dětí, jichž se musela ujmout její sestra.
Souběžně s dobovou politikou se tak odehrává vztahový souboj. David Švehlík v titulní roli je ztělesněním přitažlivého hrdiny na významném postu: létal s Churchillem i holandskou královnou Vilemínou, která mu nyní nabízí práci, přivezl domů Jana Masaryka – ale také vezl Beneše do Moskvy za Stalinem, čímž se stal zajímavým pro sovětskou státní bezpečnost. A zatímco se ruské komunistické agenty i jejich místní poskoky snaží setřást, jeho žena v podání Lucie Žáčkové vyostřuje vzájemné odcizení, leckdy gesty skoro nepochopitelnými.
Nutno přiznat, že uniformy hercům vyloženě sluší, od Švehlíka po Jiřího Dvořáka zosobňují naprosto přirozenou elitu národa.
Předvánoční thriller
Nenásilnou samozřejmostí dýchají také domácí obrazy, počínaje volbou navrátilce mezi sexem a svíčkovou a konče dětskými hrátkami se zbraněmi v náladě bezmála svěrákovské. Tichou výbušnost pak přidávají jenom zdánlivě vedlejší ženské postavy Petry Špalkové či Heleny Dvořákové.
Naopak slabší jsou aktéři zla z opačné strany barikády, figury načrtnuté podle šablony včetně nápadně „nenápadného“sledování. Režijně Balada o pilotovi připomíná neprovázaný sled výjevů bez osobitějšího rukopisu, nedýchá z ní takové souznění jako ze Stránského prací s Hynkem Bočanem. Až s přituhující náladou předvánočního thrilleru a s letadly nabere napětí obrátky. Škoda, že si třeba dobový Junkers Ju-52 nezahrál více, přesto i úsporná akce spolu s vědomím otrlého zločinu zařídí účinné finále.
„Při každé repríze seriálu Zdivočelá země komunisti protestují, a to se mi líbí,“říkává Stránský. Může si být jist, že ctitele minulého režimu nepotěší ani Baladou o pilotovi.