Republikáni udrželi Senát. Demokraté dobyli Sněmovnu reprezentantů. Takže plichta. A Trump dál živí sen o znovuzvolení. Kdo vyhrál americké volby
Na zdánlivě jednoduchou otázku, kdo vyhrál úterní americké volby do Kongresu, existuje několik odpovědí. Matematicky vzato není o čem diskutovat: demokraté po osmi letech získali zpět většinu ve Sněmovně reprezentantů a v tomto ohledu slaví vítězství. Naopak v Senátu si kontrolu udrželi republikáni a trocha toho šampaňského je proto na místě i v jejich případě. Čili remíza. Nicméně…
Poslední dva roky byli demokraté plně opoziční stranou, která jen smutně přihlížela, jak Donald Trump a republikáni oklešťují Obamovu zdravotní reformu či nekompromisně prosazují své představy o daňových škrtech. Z tohoto pohledu jsou přece jen demokraté hlavními vítězi voleb a lze očekávat, že již brzy začnou Trumpově administrativě zatápět. Od počátku příštího roku například Kongresem neprojde jediný zákon, aniž by pro něj ve Sněmovně hlasovali alespoň někteří demokraté.
Díky znovunabyté většině navíc získávají obrovské pravomoci vůči prezidentské administrativě v oblasti vyšetřování různých kauz či poptávání všemožných dokumentů. A bude čistě na rozhodnutí demokratů, zda Trumpovi a jeho spolupracovníkům „pouze“ztíží život, nebo zda chod administrativy do určité míry paralyzují.
Na druhou stranu republikáni zůstanou nadále těmi, kdo bude mít v Senátu v rukou osud Trumpových kandidátů na nové ministry či – což je z dlouhodobého pohledu ještě důležitější – osud kandidátů na případně uvolněná místa v řadách soudců Nejvyššího soudu. Takže pomyslné stříbro.
Nejzajímavěji se proto nakonec jeví otázka, jak dopadla centrální postava těchto voleb, která v nich vůbec nekandidovala, totiž sám Donald Trump. Ten má jeden dominantní politický cíl, totiž být zapsán do historie jako jeden z největších amerických prezidentů. K tomu potřebuje vítězství v příštích prezidentských volbách a z tohoto pohledu si v těch letošních kongresových nevedl špatně.
Zaprvé si svým zapojením do kampaně ověřil, že v řadě amerických států umí nadále inspirovat a motivovat republikánské voliče. Někteří republikáni za své znovuzvolení mohou jednoznačně děkovat tomu, že se prezident osobně připojil k jejich kampani. A zadruhé Trumpovi může nová situace tzv. „rozdělené vlády“v jednom ohledu vyhovovat. Jakmile se totiž Americe nebude v některé oblasti dařit, třeba pokud skončí současné nebývale dlouhé období ekonomického růstu, nabízí se mu v podobě demokratů ovládajících Sněmovnu reprezentantů snadný obětní beránek.
Závěrem zmíním ještě jednoho potenciálního vítěze těchto voleb, a to v Česku nepříliš známého texaského demokrata Beta O’Rourkeho. Ten sice svoji mnohaměsíční kampaň k zisku senátního křesla nakonec nedotáhl, avšak zároveň si vystupováním a vytrvalostí získal v USA celonárodní pozornost. Je to sice riskantní predikce, nicméně je možné, že dosud nevyužitá nálepka „nový Obama“právě našla svého majitele. Trumpův pád? Ani náhodou. Kongresové volby jen ukázaly, že americká společnost je rozdělená. A prezident se může usmívat, protože republikáni udrželi většinu v Senátu. Demokratická Sněmovna reprezentantů ho sice bude okopávat na každém kroku, když to však přežene, daruje mu tím nejspíš druhé prezidentské období.