Neslušní hrají skandálního Boha pomsty

Divadelní hra o divadelní hře, problémech jejího inscenování a přijetí. Na první pohled nepřehledně působí téma dramatu Neslušní, jež napsala současná americká autorka Paula Vogelová. Zpracovala zajímavý osud hry Bůh pomsty, kterou v roce 1907 napsal klasik jidiš literatury Šalom Aš. Nepřehledné téma však nemusí znamenat nepřehlednou hru, což dokládá první česká inscenace Neslušných v pražském Divadle Na Prádle. Zde ji premiérově uvedl režisér Jiří Bábek se svou Komorní činohrou.

Ašův Bůh pomsty způsobil ve své době rozruch, židovský autor totiž vylíčil osud rodiny s otcem – majitelem nevěstince, kde se jeho dcera zamiluje do jedné z prostitutek. Ve své rané hře Aš konzervativním východoevropským Židům nabídl nejen realistický pohled na skutečný svět, ale rovnou otevřel i tabuizované téma homosexuality. Zprvu nechtěná hra však získávala na popularitě a postupně objela celý svět. Narazila až v Americe, kde i přes výrazné škrty vzbudila skandál, který následoval zákaz a dokonce soud.

Svoboda umění

Vogelové text tak otevírá mnoho témat, klene se od začátku minulého století až do 50. let. Logicky tedy nevynechá ani holokaust, ovšem dotkne se jej jen jemně. Síla Neslušných totiž tkví v něčem jiném: v obecném právu na svobodu uměleckého projevu, což u nás může rezonovat obzvláště v kontextu nedávné kauzy brněnského divadla.

Bábek se svými herci tento silný příběh dostali na pódium v poctivé herecké činohře. Židovské ghetto, evropská divadla, meziválečný Berlín, Amerika. Hraje se téměř bez rekvizit, zato s živým klezmer bandem. Sedmička herců skáče z role do role, podle toho, zda právě předvádí úryvky Ašovy hry či naopak osudy jejích protagonistů a tvůrců.

Orientaci divákovi usnadní promítané poznámky, které upřesní časové a místopisné zasazení, případně jaká část Boha pomsty je právě inscenována.

Komorní činohra, která nedávno přežila klinickou smrt, tak vydařenou inscenací Neslušných ukázala, že by její absence byla na škodu. Už jen pro tu odvážnou sázku na málo známé současné hry s velice současnými tématy. PRAHA Pro zpěváka je album, na kterém hraje i Janáčkova filharmonie, splněným snem. „Od dětství jsem chtěl udělat desku s orchestrem,“připouští Chodúr.

Na desce hraje filharmonie, ale není to úplně typické album s orchestrem. Jak to?

Byl to záměr. Já jsem sice na konzervatoři studoval klarinet, ale vážnou hudbu jsem nikdy hrát nechtěl. Líbí se mi představa velkého orchestru a populárního zpěvu. Moc jsem nevěřil, že to vyjde. Teď byla šance a jsem za to rád.

Od začátku jste měl jasno v tom, že to bude album vánoční?

Ano, protože na běžném popovém albu orchestr nemá moc co hrát. A naopak napsat přímo složitější orchestrální skladby, to by pro běžného posluchače bylo nepřístupné.

Výsledek je poměrně pestrý. Kromě skladeb s orchestrem tu jsou i písně s kapelou nebo ještě komornější.

Snažil jsem se, aby deska fungovala jako uzavřený celek a zároveň aby skladby působily v kontrastu, tím je hudba zajímavá. Jenom orchestrální skladby by potlačily moji popovou stránku a jenom kapelové věci s nudným doprovodem by zase nemusela hrát Janáčkova filharmonie.

poskládat koledu Pásli ovce valaši, která působí až bombasticky, i píseň The Power Of Love od kapely Frankie Goes To Hollywood?

Je to hodně postavené na osobách aranžérů. Pásli ovce valaši zpracovala Irena Šurmanová, klasická skladatelka a shodou okolností moje bývalá profesorka z konzervatoře. Nečekal bych, že spolu budeme za deset patnáct let takhle spolupracovat. The Power Of Love jsem dal Michalu Janošíkovi, protože jeho specialita je minimalismus. Ale protože nahrávám s orchestrem, tak co není v notách, není ani na nahrávce. Takže hlavní zásluha je skutečně u jednotlivých aranžérů.

Splnil jste si sen. Kdyby vám někdo nabídl další projekt zase s orchestrem, šel byste do něj?

Záleželo by to na okolnostech, ale hraní s orchestrem je spojené se spoustou celkem otravných problémů, kterých mám momentálně plné zuby. Takže bych se pustil spíš do něčeho komornějšího.

Jaké otravné problémy?

Klasičtí hudebníci hrají úplně přesně podle not. Když žádáte improvizaci, máte problém. Nějaké hraní spíš pocitově u muzikanta, který dvacet let cvičí s metronomem, taky nehrozí. A ještě se naštve.

Budete skladby hrát živě?

Chystáme v prosinci tři koncerty. V ostravském Gongu, v Pardubicích a Karlových Varech. Zvukově to bude paradoxně jednodušší než při nahrávání, ale zase orchestr není moc zvyklý hrát s bubeníkem, takže nějaké výzvy nás čekají.

Líbí se mi představa velkého orchestru a populárního zpěvu.

Martin Chodúr, zpěvák