Grinchovi pomohou pes, sob a Mimoni
Sál plný dětí se baví. A dokonce se smějí i dospělí, třebaže hlavně předfilmu. Animovanou vánoční pohádku Grinch totiž do našich kin provázejí populární Mimoni v krátké žluté variaci na vězeňský seriál Orange Is the New Black.
Jejich útěk v okovech, to je smršť nadnárodně účinných gagů. Sám Grinch už tak univerzální povahu nemá, nejnovější přepis díla Theodora S. Geisela alias Dr. Seusse vychází z americké tradice svátků, nicméně jednak se tu Santa Claus osobně nezjeví, jednak Grinchovi animace sluší více než hraná verze s Jimem Carreym. Ostatně film startuje hned v třiadvaceti zemích světa a ne všude si všimnou, že mírně změnil i původ zahořklého skřítka, motiv jeho nenávisti k Vánocům, jež se rozhodne ukrást, či rodinné zázemí holčičky, která mu vrátí cit.
Městečko vypadá jako z perníku: nazdobené, nasvícené, zasněžené, důsledně stylizované v červené, zelené a bílé. Vděčná postava psa Maxe svými ranními úsluhami připomene rituály kolegy Gromita s panem Wallacem, sám Grinch zase asociála Sheldona z Teorie velkého třesku, když prchá před muzikálovým útokem organizované radosti – a člověk mu docela rozumí.
Aby tě krůta kopla!
Klasický příběh zaměřený proti konzumní stránce Vánoc má vychovávat k uměřenosti, ovšem malé děti si z něj vezmou spíše bláznivé jízdy v závějích či otylého soba, jenž tak sladce dělá „psí oči“.
Z hudebních čísel potěší skeč pro varhany a bicí, z jazykových her nevinné kletby „Aby tě krůta kopla!“či „Do perníčku!“a ve starosvětské náladě včetně vtipných lupičských pomůcek zase rozumná zdrženlivost vůči moderním technologiím.
Ve finále se dostaví povinné poselství a dojímání, ale trocha štípání v nose k vánoční pohádce patří, zvláště když poslední slovo má nesentimentální koza, malý maskot po vzoru praveverky z Doby ledové.
Hezké. Ale Mimoni jsou lepší.
Grinch