Občas musí lítat třísky
S lidmi, kteří se budou zásadně odkloňovat od směřování ČSSD, by se podle Bernarda strana měla rozloučit.
Můžeme se bavit o nastavení daní, ale nemůžeme se dohadovat o tak zásadním tématu, jako je referendum o vystoupení z EU. Pokud ho někdo chce, ať si ho prosazuje mimo sociální demokracii.
Hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard z ČSSD po komunálních volbách zveřejnil velmi kritické vyjádření k příčinám volebního debaklu sociální demokracie. Psal o tom, že se u některých zástupců ČSSD projevují sklony obdivovat autoritářské vůdce, nacionalismus nebo averze k Evropské unii. Stranu podle něj nemohou představovat aparátčíci a kryptokomunisté, ale mají ji vést lídři, kteří osloví lidi svými myšlenkami na rozvoj země. A ve straně to vyvolalo ohlas.
Bernard zdůrazňuje nutnost jasně deklarovat prozápadní orientaci ČSSD a odmítnout zpochybňování členství v EU.
Od vašeho povolebního vyjádření uplynulo pár týdnů. Nevychladl jste a nemáte chuť své vyjádření zmírnit? Nebo byste naopak rád přitvrdil, něco přidal?
To, co jsem napsal, stále platí. Hlavní slabinou sociální demokracie je fakt, že není ideově vyhraněná. Je příliš rozkročená. Někdy se říká, že to je výhoda, protože je strana rozmanitá. Ale ona přílišná rozkročenost výhoda není. Zvlášť když přitom někdo adoruje představitele nedemokratických režimů. Bojí se nás voliči, kteří mají strach, že by se u nás našli politici schopní odvést zemi z EU nebo z bezpečnostních svazků, ve kterých dnes jsme.
Jak byste ono rozkročení chtěl zúžit?
Tím, že budeme jednoznačně deklarovat naši orientaci na Západ a na EU. Nemůžeme po 30 letech zpochybňovat vývoj po roce 1989. Nemůžeme ani tolerovat, že se vyznamenávají lidé, kteří kdysi s obuškem honili lidi po Václaváku. Nemůžeme relativizovat bývalý komunistický režim.
Vy máte pocit, že tohle ČSSD dělá?
Dělají to někteří ze sociálních demokratů. Například říkají, že naše budoucnost je na Východě, že bychom měli daleko víc obchodovat s tamními zeměmi. Proti obchodování nic nemám, ale nemůžeme kvůli tomu ustupovat od hodnot, jako jsou svoboda a demokracie. Možná to zní jako fráze, ale my dnes považujeme svobodu za samozřejmost. Ale ona samozřejmá není. Připomínáme si sto let od vzniku Československa a je dobré si uvědomit, jak se tady v historii měnily režimy. Opakovaně přišel zlom a najednou jsme byli v diktatuře. Vaše strana ztrácí příznivce a nedaří se jí zastavit propad. Myslíte, že přesnější nastavení jejího kurzu to změní? Je to jedna z důležitých podmínek ke zlepšení situace. Sociální demokracie by měla znovu jasně deklarovat, jaké vyznává hodnoty a jaké je její směřování. Říci, kde a s kým chceme, aby naše země byla. Navíc bychom se měli dohodnout, u jakých věcí připustíme vnitrostranickou diskusi a u kterých ne. Můžeme se bavit například o nastavení daní, ale přece se nemůžeme dohadovat o tak zásadním tématu, jako je referendum o vystoupení z EU. Pokud někdo takové referendum chce, tak ať si ho prosazuje mimo sociální demokracii.
V reakcích na vaše vystoupení k výsledkům ČSSD bylo hodně kladných ohlasů. Některé provázela otázka: A co bude dál? Máte tedy plán?
Plán mám vždycky. Situace je pro ČSSD docela ožehavá. Podala ruku a podepsala koaliční smlouvu o vládě s hnutím ANO. Měl bych obavy z nějakých rychlých razantních řešení typu: Odejdeme z vlády a bude to jinak.
Sám jste byl proti vládě sociálních demokratů s ANO.
Před jejím vznikem to tak bylo. Myslím, že jsme do této vlády neměli jít. Jsem přesvědčený, že jsme měli jít do opozice a pracovat na reformě strany. Pokud ale vláda s ANO vznikla, myslím, že by nemělo smysl ji bořit. Umím si představit, že sociální demokracie jednoznačně deklaruje, kam směřuje, vytvoří svůj odborný tým pro všechny oblasti veřejné správy a připraví se na další volební období. Měli bychom se přitom dohodnout, co chceme v zemi dál rozvíjet.
Na co byste se podle vás měli zaměřit?
Například jedním z největších problémů je školství. Od dob komunismu jsme nebyli schopni zajistit, aby děti rodičů, kteří nemají maturitu, byly ve větší míře schopné dosáhnout vyššího vzdělání. Ze zemí OECD jsme v tomto ohledu nejhorší. Jestliže pouze 3,6 procenta dětí rodičů, kteří nemají maturitu, se dostanou na vysoké školy, pak je něco evidentně špatně. Potom nám na vysokých školách chybějí děti, které by je zvládly, ale nedostanou se tam třeba kvůli ekonomické situaci rodiny. Náš systém musí být postavený na tom, že bude hledat a povzbuzovat talenty. Mrzí mě, že ve školství vždy mluvíme o dílčích problémech, jako jsou inkluze nebo platy učitelů. Ale tohle všechno je zapotřebí zabalit do jednoho balíku a říct, jak chceme, aby naše školství vypadalo za deset nebo dvacet let. To neumíme. Takovým způsobem bychom mohli definovat další programové priority sociální demokracie. Je však třeba o tom přesvědčit další lidi ve straně.
Pokud máte tak jasné představy, chcete se ucházet o post ve vedení ČSSD?
To teď ještě nedokážu říct. Není to jednoduchá věc a já nerad prohrávám. Rád bych především věděl, kolik je ve straně lidí, kteří souhlasí s tím, co říkám. V posledních dnech se mi možná stovky lidí ozývají a zvou mě na diskuse. Asi chtějí poznat, kdo vlastně jsem. Určitě jste uvažoval o tom, zda byste o post v předsednictvu strany stál. Zvlášť když, jak sám tvrdíte, máte vždycky nějaký plán. Přemýšlím o tom. Pokud by se vytvořil tým sjednocený v základní představě o spolupráci a jeho členové se nemuseli mezi sebou přesvědčovat o postoji k členství v EU nebo v NATO, pak bych uvažoval o tom, že bych v něm mohl být. A myslím, že by bylo také dobré, kdyby se ten tým shodl i na tom, že budeme s EU solidární. To v Česku neumíme a dlouhodobě se tady vytváří prostředí, ve kterém se Unie jenom napadá. Leckdo přitom nabíhá na nacionalistické řeči a myšlenky, které nás v minulosti vždycky dovedly jen do maléru. Myslím, že je také načase se domluvit na principu, jak se rozloučit s lidmi, kteří se od základního směřování strany budou zásadně odkloňovat. Nemusí to být snadné, ale strana je v krizi, musí tedy přijít krizové řízení. A při něm občas musí lítat třísky.
Před několika dny rezignoval na funkci ve vedení ČSSD její první místopředseda Jiří Zimola. Jak jeho rozhodnutí vnímáte?
Nechci to komentovat. Každý patříme do jiné názorové skupiny.
Vy jste před časem naznačil, že pokud se ČSSD výrazněji nezmění, mohl byste z ní odejít. Znamená to, že byste se o možném odchodu rozhodoval po březnovém sjezdu?
Asi ano. Myslím, že vnitřní reforma strany a ideové vymezení jsou nutné. Stejně jako stanovení nové taktiky, jak dál postupovat. Zvolit takovou taktiku nebude jednoduché, protože jsme v koaliční vládě a slíbili jsme, že v ní budeme.
To, co po ČSSD požadujete, zřejmě není možné bez rozsáhlejší personální změny ve funkcích.
Myslím, že k nějaké výměně by mělo dojít. I proto, aby sociální demokracie vyslala jasný signál, že se něco změnilo. Navíc se musíme začít vyjadřovat srozumitelně. Neustále řešíme, co nám přinese voliče, co jsou naše témata a jak má vypadat naše taktika před volbami. To je nekonečná debata a je to i naše nemoc. Měli bychom začít konečně přemýšlet o tom, co je prospěšné pro tuto zemi a lidi, kteří tady žijí. To samozřejmě nemusí rychle přinést politické body, ale dlouhodobě s takovým uvažováním vyhrajeme, budeme čitelní, konzistentní a důvěryhodní.
Poté, co jste prezentoval svou reakci na výsledek komunálních voleb, se už mluví o tom, že se kolem vás v ČSSD formuje nějaká skupina. Jak vypadá?
Tím se zřejmě myslí lidé, kteří se mi hlásí a mají chuť do nějaké iniciativy. Nemyslím, že by měla proto v ČSSD vznikat nějaká platforma. Já bych si chtěl spíš s těmi lidmi promluvit a dohodnout se na nějaké deklaraci třeba o tom, že pro nás jiná cesta než Evropská unie není. Domnívám se, že na takovém základě je třeba začít dávat lidi dohromady. Existují také názory, že pokud se ČSSD nezmění, tak by bylo lepší ji rozdělit, a ukončit tak dohady mezi zástupci názorových proudů. Počítáte tedy i s variantou rozpadu strany? Myslím, že by to bylo škoda. ČSSD představuje zavedenou značku, která stále ještě má svou cenu.
Pokud nicméně pokusy o její reformu nikam nepovedou, nebylo by to řešení?
Nemám pocit, že by sociální demokracie byla v až tak zoufalé situaci. Budoucnost vidím v tom, že se dá dohromady kompaktní tým, který bude prosazovat jasně prozápadní směřování. Nemá cenu poslouchat řeči o tom, že nás spasí Rusko a Čína. Opravdu jsme někde jinde a 80 procent našeho vývozu jde na Západ. To už nezměníme.