Poslední show Divé Báry
Nervy, gesta... Strýcová se loučila vítězstvím
Ještě scházelo, aby sama posledním úderem orazítkovala další fedcupový titul. Aby právě její poslední rána rozhodla. Byla by to pro práče z Plzně dokonale přiléhavá role.
Barbora Strýcová ve skutečnosti sledovala moment triumfu z lóže vedle dvorce. Přiběhla ze zákulisí O2 areny, kde se zahřívala před případnou čtvrtou partií a sledovala stav napínavého utkání Siniaková – Keninová. Kdyby na kurt musela, raději by se snad nechala rozčtvrtit, než by Američance podlehla.
„I kdyby hrála úplný h...o, nenechala by tam bod ležet. Udělala by cokoliv, aby neskončil míč na její straně. Klidně by ho sežrala. Nějak by zápas ušťouchala,“vyprávěl její trenér David Kotyza, jenž ji v areálu plzeňské Slavie potkával už jako neposednou rošťandu z mateřské školy a pomáhá jí též v závěru kariéry.
Byť nebylo nutné, aby se Strýcová stala spasitelkou, která ve chvíli nejdůležitější zaskočí za zraněnou Karolínu Plíškovou a nemocnou Petru Kvitovou, její příběh vyčníval z finálového týdne. Klání zahájila působivým obratem v partii s americkou jedničkou Sofií Keninovou. Před ní, při ní i po ní jí v hlavě vířily všemožné myšlenky. Zoufale se snažila zkrotit tryskající emoce. Ve čtvrtek totiž na banketu na lodi na Vltavě s lesknoucíma se očima ohlásila, že po něm skončí s reprezentací.
Už dřív se ujistila, že v dresu s vlaječkou nastoupí NAPOSLED, šestnáct let po premiéře. A usmyslela si podělit se o své rozhodnutí s parťačkami i se svými příznivci. Leckoho napadlo, že tak sama sebe vystavila ještě většímu psychickému tlaku. Pro ni je však tuze důležité souznění s obecenstvem, takže...
„Diváci věděli, o co jí jde, a v těžkých okamžicích ji mohli ještě víc podpořit,“vysvětloval Kotyza. „Kdyby mlčela, netušili by, s čím se potýká.“
Strýcová o Fed Cupu mluví s nadšením a úctou: „Pokaždé jsem měla husí kůži – na lavičce i na kurtu.“
Byť kapitán Petr Pála logicky sázel hlavně na singlová esa Kvitovou, Plíškovou a Lucii Šafářovou, v družstvu si našla svou pozici a stala se užitečnou osobností zlaté epochy.
V roce 2015 v Praze zvládly s Plíškovou závěrečný debl proti Ruskám. Předloni ve Štrasburku ve dvouhře vyrovnala na 2:2 a poté znovu s Plíškovou rozhodly ve čtyřhře.
V týmové soutěži zažila slast, jaká se na podnicích WTA
Tour nevyskytuje. Sounáležitost s hráčkami, s nimiž na okruhu soupeří. A náklonnost veřejnosti. Minulý týden při cvičení ve fitnesscentru ji cizí lidé plácali po rameni. „Říkali, že jsou na mě pyšní. Dostávám zprávy od fanoušků, které vůbec neznám, což mě mrzí, ale je fajn, že mi přejí. Krása,“lebedila si.
Ve vyprodané O2 areně si pak užívala hromové ovace, skandování jejího jména, povzbuzování za nepříznivého stavu. Nadnášela ji euforie a zároveň ji svírala tréma.
V poslední době se s příbojem pocitů naučila lépe zacházet. Maličko se uvolnila odtajněním plánů při banketu. V noci z pátku na sobotu přesto nemohla usnout. „Dala jsem nejvýš tři hoďky, jen takové převalovačky. Šrotovalo mi v hlavě, ať zahraju aspoň trochu dobrý zápas.“
Dopolední porada s Kotyzou začala v šatně netradičně. Žádné taktické rozbory. „Mluvil jsem s ní jako fanoušek, který se na ni přišel podívat,“líčil kouč. „Bavili jsme se o důvodech, proč ji lidé mají rádi. Proč se na ni rádi dívají. Že jim tolik nezáleží na pozici na žebříčku a jakou dává ránu. Že jim víc záleží na energii, kterou vyzařuje. Na její bojovnosti. Že se jim líbí jako bojovné zvíře, se všemi možnými emocemi.“Strýcová přiznala, že z rozhovoru byla naměkko. Poselství ovšem chápala. Položit se do zápasu se vší vervou a touhou a přitom se nenechat pohltit vztekem při nepříznivém vývoji, což je zatraceně těžká kombinace.
V bitvě s budoucí hvězdou Keninovou obstála po všech stránkách. Pravda, rozplakala se při úvodní hymně, leč ochromit se nedala. Nezuřila po ztraceném setu. S achilovkou v havarijním stavu, s níž jednou bude muset na operaci, sprintovala jako o život. Když Američanka ve třetí sadě snížila z 2:5 na 4:5, nepanikařila. Drala se na síť. Malá velká žena kurážně zabíjela voleje. Po mečbolu v totální rozkoši vytrčila paže ke střeše. Děkovala publiku: „Bylo mi ctí. Budete mi chybět.“Dojatý Kotyza slzel.
Večer se snažila soustředit na případný nedělní mač. Ráno ji ukrutně bolel celý člověk. Odpoledne se modlila, aby Siniaková sokyni dorazila. Zároveň už jí v krvi opět pěnil adrenalin. Kdyby bylo třeba, zase by se šla prát.