Pianista z ghetta
„Respekt u gadžů? Mít vzdělání,“říká geniální romský klavírista, který vystoupil v Carnegie Hall.
Na mysli má hlavně profesorku HAMU Noemi Zárubovou, která ho propojila s nadacemi a sponzory.
Tomáš Kačo začínal v pěti letech romskými písničkami na rozvrzaném klavíru od strýce. „Táta mi rtěnkou označil klávesu a dál už jsem si musel poradit sám,“vypráví.
Zprvu u klavíru seděl z donucení, dělal karate, hrál fotbal, ale hudba ho nakonec chytla. Přestože do jedenácti let neznal noty a doma mu nikdo nevěřil, prosadil si studium na konzervatoři v Ostravě.
„Nejtěžší bylo vymanit se z rodiny, naši mě z domu nechtěli pustit. Báli se, že v Ostravě zvlčím a chytnu se třeba drog. Možná i trochu natruc jsem si umanul, že to zkusím.“
Z Ostravy do Hollywoodu
Z konzervatoře už vedla přímá cesta na pražskou HAMU a odtud na zmíněnou špičkovou vysokou školu v americkém Bostonu. Absolvoval ji za dva roky s červeným diplomem, poté natáčel v hollywoodských studiích a teď už rok působí v Los Angeles.
Když dostane otázku na výdělek, pianista zdůrazní, že peníze nikdy nebyly jeho cílem. Chce dle svých slov měnit svět – hudbou bojovat proti rasismu a inspirovat ostatní Romy. Od kohokoliv jiného by to znělo jako otřepaná fráze.
„Na Berklee College jsou studenti z osmdesáti zemí a nikdo neřeší barvu pleti,“líčí.
Co Tomáši Kačovi k úspěchu?
Odpovídá, že skromnost, věčná nespokojenost se sebou samým a soutěživost. Ambice mu prý nikdy nechyběly. „Vzdělání je jediná cesta, jak si vydobýt respekt u gadžů. I když jste znevýhodněni prostředím nebo původem, můžete dojít daleko,“konstatuje.
Důkazem jeho slov třeba může být, že když se ho v roce 2014 v Paříži u přijímacích zkoušek na americkou školu zeptali, kde se vidí za deset let, překvapil smělou odpovědí: „V bílém obleku u křídla pomohlo ve vyprodané Carnegie Hall v New Yorku.“V místech, kde se touží předvést řada světových umělců, si Tomáš zahrál přitom už letos v únoru. Jen s tím bílým oblekem se netrefil. „Nakonec jsem vystoupil v černé klasice,“pokračuje ve vyprávění.
My home
Mluví k středoškolákům, které při studiu podporuje ve spolupráci s Člověkem v tísni nadace Albatros.
„Přivezli jsme ale i mladší děti, kteří na střední školu teprve pomýšlejí. Ze Sokolova, Karlových Varů, Rokycan i z Moravy,“vysvětlí Rut Veselá z Člověka v tísni, který setkání ve spolupráci s HAMU zorganizoval.
Po skončení je Tomáš v obležení. Mladí se s ním nadšeně fotí, každý mu chce stisknout ruku. „Vždycky se mi na něm líbilo, jak je pozitivní,“komentuje dění profesorka Zárubová.
Dnes se virtuos představí posluchačům na vyprodaném koncertě v Anežském klášteře.
Součástí dvou vystoupení je i křest debutového alba My home. U příležitosti stoletého výročí republiky v něm symbolicky figuruje i lidová píseň Ach synku, synku. „Česko zůstává mým domovem a chtěl bych se sem z Ameriky vždycky alespoň na půl roku vracet,“dodává.
Nejtěžší bylo vymanit se z rodiny, naši mě nechtěli pustit. Báli se, že zvlčím a chytnu se třeba drog.