Festival závisti a populismu
Platy politiků porostou, ale jenom o trošku, v mezích zákona. Sněmovna změnila platový vzorec, který prý už bude jednou provždy.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš, jeden z hlavních aktérů poslední bitvy o platy politiků, v nedělní Partii na Primě vysvětloval, proč se má vůbec měnit zákon, který jejich výši stanovuje. „Pojďme tu debatu udělat úplně naposledy, pověsme výši platů politiků na výkon ekonomiky.“To zní rozumně. Debata o výši vlastních platů totiž patří k tomu nejtrapnějšímu, co musí politici absolvovat. Nastavit mechanismus, který poběží navždycky, je proto spásná myšlenka.
Kdo ví, co dělal Ivan Bartoš 26. září 1995. Jako patnáctiletý tehdy končil Základní jazykovou školu v Jablonci nad Nisou, takže měl asi lepší zábavu než sledovat, o čem ten den rozhoduje parlament. Schvaloval se zákon o platech představitelů státní moci, vůbec první ucelený systém, jak určovat příjmy politiků. Předkladatel Richard Mandelík tehdy jeho potřebu zdůvodnil slovy: „Bude zaveden moderní řád do politicky citlivé oblasti platů politiků. Jednou provždy odpadne často nedůstojné a politicky zneužitelné jednání o výši platů v parlamentu.“
Ono „jednou provždy“se tak úplně nepovedlo. Za 23 let od schválení byl tento zákon upravován a měněn – včetně včerejšího hlasování – už osmatřicetkrát! A kdo má tu trpělivost, nechť si projde všechny příslušné parlamentní stenozáznamy a zaručeně tam pokaždé nějaké to „jednou provždy“najde. Ostatně i když včera poslanci nastavili nový platový mechanismus, Bartošova pravá ruka, šéf pirátské frakce Jakub Michálek, už vyzvala k další zásadní debatě o systému platů politiků a soudců.
Je to nekonečný příběh. Problém je v tom, že jakýkoliv stanovený mechanismus nikdy nikdo dlouho neudrží. Do politiky nastupují stále noví a noví populisté a každý si chce na něčem vysloužit ostruhy – a téma platů politiků se tak lacině nabízí. Vláda s Andrejem Babišem premiérem tak dokonce zaútočila na platový předpis, který přijala ta minulá s Babišem ministrem financí.
Když celá ekonomika i platy všech kolem rostou, je těžké národu zatajit, že nepopulárně rostou i politikům. Nota bene když se různě zmrazují a rozmrazují, což pak na růstové křivce dělá nepříjemné skoky. A když ještě celé jednání o platech (tj. zákon, který se dotkne asi tří set lidí, s dopadem pár desítek milionů) přenáší Česká televize v přímém přenosu, jako by šlo o život, to už se holt nedá nezaujmout zásadový postoj.
I včera to byl hotový festival závisti a populismu. Navrhovalo se nové zmrazení platů, padala slova o tom, zda je politikům nezrušit úplně, nebo alespoň vysokým potentátům nesebrat služební auta (na boty zatím nedošlo). Někteří poslanci se přímo obraceli k televizním divákům a nakonec pro pomalejší růst platů hlasovali jako jeden muž. Jaký div, když byl médii pasován na národní kreaturu poslanec Pávek, který si minule dovolil říci, že každý by chtěl vyšší plat.
A pro zajímavost jedna inspirativní vzpomínka. Nejblíže lidu stál včera (ostatně jako vždy) Tomio Okamura s návrhem na tři roky platy zmrazit. V onom roce 1995 však Sládkovi republikáni a Grebeníčkovi komunisti dokonce navrhli platy politiků snížit o 20 procent. Bývali populisté statní jonáci...
Opravy a upřesnění
V pondělí 12. 11. jsme u článku s titulkem Chlast, drogy a rvačky, který popisoval zhoršení bezpečnostní situace v obci Libáň na Jičínsku, chybně otiskli snímek pana Jozefa Sihelského. Pan Sihelský nemá s popisovanou problematikou nic společného, snímek byl k tématu zařazen nedopatřením. Redakce MF DNES se panu Sihelskému i čtenářům omlouvá. (red)