Až Trump odejde, hrozí republikánům průšvih
Volební „válka“v USA skončila, takže je možné se v klidu podívat na výsledky a zjistit, co přinesla. Demokraté i Donald Trump mají jasno. Obě strany se označily za vítěze a dokázaly najít výmluvy, proč si v Senátu udrželi většinu republikáni a ve Sněmovně reprezentantů ji ztratili.
Šlo přitom o klasickou remízu. Do budoucnosti však mohou s větší jistotou kráčet demokraté. Stačí se podívat na republikánské vítěze – jde většinou o lidi, které zaštítil svou aurou Donald Trump a dobře šlapající ekonomika. Super, mohl by někdo říct, prezident rozumí svým konzervativním voličům a okolo osmdesáti procent z nich ve všech průzkumech jasně říká: To je náš muž. Takže skvělé souznění.
Jenže to jsou jen voliči republikánů, které uhranulo showmanské představení kouzelníka se slovy, který jim slibuje návrat věcí, které se vrátit nemůžou. V překladu jde hlavně o bílé voliče spíše z venkovských oblastí, ke kterým se nově připojili i někteří chudší lidé, kteří dřív volili Obamu.
S republikány se však v USA jasně identifikuje jen čtvrtina lidí na rozdíl od třetiny, která se označuje za demokraty. Proto potřebují i nerozhodné a ty ztrácejí, protože jim nevyhovuje Trumpův konfrontační styl, který sází na nejnižší lidské pudy a strach.
To ještě nemusí znamenat, že Donald Trump nevyhraje příští prezidentské volby v roce 2020. On totiž opravdu dokáže dobře číst zájmy svých voličů a vybudit je k aktivitě. Oni si cení jeho pozornosti, přímo po ní baží. Takže pokud nedorazí k urnám dost „naštvaných“demokratů, mohlo by mu to stačit.
Budoucnost Republikánské strany to však neřeší. Ta nemůže stát a padat s jedním člověkem. Vždy platilo, že v ní proti sobě šlo několik proudů, které se na důležitých zákonech nějak dohodly. Jenže se smrtí senátora Johna McCaina jako by symbolicky strana tuto svou schopnost ztrácela.
Voliči, které se Trumpovi povedlo přivést ke kongresovým volbám, přehlíželi jeho umírněnější republikánské odpůrce, kteří při hlasování spíše propadli. Naopak nechali projít vyhraněnější osobnosti, které se stále více vzdalují pomyslnému politickému středu, k němuž vždy shlížely americké strany. Ten totiž rozhoduje o vítězích.
A Trump svého vlivu využívá k ovládnutí strany, což není v americkém stranickém systému neobvyklé, jenže on se chová stylem kdo nejde se mnou, jde proti mně, a proto bude potrestán. Vytváří si kult osobnosti, který se ostatní bojí kritizovat.
Tento trend by se v budoucnu mohl republikánům vymstít. Stádo jehňátek, které Trump nakonec bude muset opustit nejdéle po osmi letech v úřadu, by se totiž bez pastýře stalo polovičním. Zvlášť když přijde hospodářská krize. Zůstane jim jen čtvrtina voličů, a ještě ne celá, protože Trump k republikánům sice přitáhl některé chudší voliče, ale jiné cestou poztrácel.
Jistě, i demokraté dělají chyby a jejich stále levicovější kurz, obhajoba korektnosti i různých „nemožných“menšin od nich některé voliče odhání. Na rozdíl od republikánů však pro ně mluví demografický vývoj, tedy stále vyšší podíl nebílé populace v USA, kterou teď zastupují. Jejich smířlivější postoje také více přitahují ženy, mladé i obyvatele stále se rozšiřujících městských aglomerací.
Demokraté v posledních několika volbách vždy dostali celkově větší počet hlasů než republikáni. Ty zachraňují jen „správně“nakreslené tvary volebních okrsků a většinový volební systém. V něm totiž nejde o většinu, ale o většinu, která bydlí na správném místě. Jenže když vám nakonec dojdou voliči, tak už vám nic nepomůže.