Sametová Národní třída
Oslavující prolomili symbolický kordon
PRAHA Hlasité protesty, transparenty, ale i oslavy devětadvaceti let svobody. Sedmnáctý listopad si v ulicích připomínaly různým způsobem tisíce lidí. Státní svátek se v hlavním městě nesl i ve znamení protestů proti premiéru Andreji Babišovi (ANO).
Na Národní třídě, která byla 17. listopadu 1989 místem, kde policejní kordon zastavil a zbil studentský pochod, se konal už pátý ročník akce Korzo Národní. Ta vznikla v roce 2014 jako aktivita skupiny studentů, kteří chtěli oslavami zaplnit Národní třídu. Po celé její délce byly v sobotu stánky, pódia pro hudební vystoupení nebo třeba vzdělávací výstavy. U Národního muzea se v prostoru nazvaném Obývák Václava Havla četly texty prvního porevolučního prezidenta.
Organizátoři akce pro letošek prostor Korza Národní zvětšili a hlavní pódium umístili až k Jungmannovu náměstí. „Trochu jsme se báli, aby to tam nebylo zastrčené, ale nakonec to zafungovalo velmi dobře a lidé se rozprostřeli po celé Národní,“uvádí jeden z pořadatalů Korza Národní Martin Pikous.
Protažení akce až k Jungmannovu náměstí mělo také symbolizovat otevřenou Národní třídu. „Když v roce 1989 došel průvod až na Národní, tak na něj na křižovatce se Spálenou ulicí čekal policejní kordon a ti lidé nemohli dál. My jsme teď chtěli ten kordon symbolicky prolomit a dát lidem možnost si v klidu projít celou ulici,“popisuje Pikous.
Tato myšlenka pořadatelů potěšila i studentskou vůdkyni sametové revoluce a nyní vysokoškolskou pedagožku Moniku MacDonagh-Pajerovou, která přišla k pietnímu místu na Národní třídě kolem páté hodiny odpoledne. „My jsme si tehdy mysleli, že se z té ulice už nikdy nedostaneme. Já sama jsem si pak celou Národní musela několikrát projít sem a tam, abych si ověřila, že to jde. Psychologicky to totiž pro mě byla zavřená ulice,“vzpomíná na události 17. listopadu.
Ulice jako symbol svobody
Samotnou Národní třídu vnímají lidé jako určitý symbol celé sametové revoluce. I proto se kolem pietního místa, které se před dvěma lety přemístilo z podloubí Kaňkova paláce na jeho fasádu, každoročně vrší svíčky a květiny.
„Národní třída je pro mě symbolem 17. listopadu 1989. Snažím se sem každý rok přijít a zapálit svíčku,“říká Ivana Hronová, která si přišla revoluci připomenout s manželem. „Je dobře, že na Národní přišlo tolik lidí. Ta ulice si to zaslouží,“myslí si další z návštěvníků Korza Národní Jakub Marek.
Stejný pocit má i MacDonagh-Pajerová. „Z té účasti lidí jsem opravdu nadšená. Sedmnáctý listopad se stal podle mě více národním svátkem, než je třeba osmadvacátý říjen. Ten si už nikdo z nás nepamatuje, ale hrůzy komunismu zažilo ještě mnoho z nás,“říká přímá účastnice demonstrací z roku 1989.
Podle předběžných odhadů organizátorů se akce Korzo Národní letos zúčastnilo ještě více lidí než v loňském roce, kdy na Národní dorazilo téměř osmdesát tisíc lidí.
„Všechno šlo podle plánu. Ráno tu samozřejmě byli politici i protesty, ale překvapivě se to rychle proměnilo zpátky do pozitivního duchu. Myslím si také, že letos přišli lidé o dost dříve než minulý rok,“zhodnotil akci Martin Pikous.
Protesty a transparenty
Vedle připomínání si událostí 17. listopadu 1989 vyrazili lidé do ulic také proto, aby vyjádřili svůj názor na současnou politickou situaci. Tisíce lidí zaplnily kolem sedmnácté hodiny Staroměstské náměstí. Protestující požadovali demisi premiéra Andreje Babiše kvůli poslednímu vývoji v kauze Čapí hnízdo.
O pár hodin dříve začalo na Hradčanském náměstí shromáždění nazvané Proti lži a nenávisti, spojené s protestem proti prezidentu Miloši Zemanovi a jeho výrokům na adresu Romů.
Vyjádřit svůj názor přišli lidé i na Národní třídu. Mezi návštěvníky se objevovaly především transparenty kritizující předsedu vlády Babiše. Podle MacDonagh-Pajerové demonstrace k sedmnáctému listopadu patří. „Je to den demokracie a boje za lidská práva. Takže každý, kdo má pocit, že tady právo a spravedlnost jsou na straně bohatých a mocných a že prostý člověk nemá zastání, má oprávněnou možnost ten pocit vyjádřit,“myslí si.