A zase ten Sébastien
Světová rallye zavedené pořádky nemění. Už 15. sezonu jí vládnou Sébastienové z Francie.
Měl vedle sebe týmového šéfa Malcolma Wilsona, držel ho kolem ramen, do kamer však s úsměvem pravil: „Teď chci něco vzkázat svému skutečnému šéfovi, mé manželce: Díky za vše.“Na vteřinu se pak Sébastien Ogier odmlčel a skrz obrazovku poslal domů ještě jeden vzkaz: „Time, tvůj táta je zase mistr světa.“Znovu a zase. Už pošesté.
A když k tomu přidáte předchozí devítileté panování krajana Loeba, pak dynastie francouzských Sébastienů kraluje rallye od roku 2004, tedy 15 sezon. Z novorozeňat se za tu dobu stali teenageři s občankou.
Něco ale tentokrát bylo přece jenom jinak. Už to není vláda absolutistická, ale Ogier musí čelit silné opozici. Koneckonců poprvé od roku 2003 měli ještě před závěrečným závodem tři jezdci naději na titul, a podíváte-li se o dva měsíce zpět, pak to s jeho „volebními“preferencemi vypadlo prachbídně. V šampionátu byl až třetí, ztrácel 23 bodů na Belgičana Neuvilla a i druhý Estonec Tänak zářil víc. „Ještě nedávno jsme si mysleli, že letos už sotva vyhrajeme, ale nevzdali jsme se a dali do toho všechno. Vlastně jsme to urvali v poslední rallye a téměř v poslední erzetě, takže je to teď hodně emotivní,“říkal Ogier.
Zatímco jeho dva rivalové museli v Austrálii riskovat, takže nakonec těžké klání nedokončili, on dojel pátý, což stačilo. A znovu se projevila jeho jezdecká síla. V mnohém se podobá Loebovi, takže umí závody skvěle analyzovat. Ví, kdy jet na hraně. Ví, kdy se naopak držet stanovené taktiky, zároveň zvládá improvizaci v nečekaných podmínkách. Roky v šampionátu ukazuje sebevědomí, z něhož sice může vyzařovat nadřazenost, jenže ve velkém finále, ke kterému teď v Austrálii došlo, měl nervy jako ze železa. A ještě něco. „Jeho komentáře k autu jsou mnohem preciznější, než na které jsem zvyklý od jiných pilotů. On ví, co chce. Ví, jak se má auto chovat, a dokáže si přesně říct, co chce změnit,“popisuje Milan Poláček z Kyjova, který je Ogierovým inženýrem, a i on má tedy velkou zásluhu na šestém titulu. Ono vůbec nechybělo mnoho a mohlo to být teď velké české vítězství. Když se po nečekaném odchodu Volkswagenu z rallye ocitl Ogier na konci roku 2016 bez práce, reálně se rýsovala dohoda, že bude jezdit ve stáji Martina Prokopa. Kvůli průtahům v jednání ale dal Francouz nakonec přednost Fordu.
A to je klíčový důvod, proč opozice zesílila. Pryč je éra neporazitelného a zámožného Volkswagenu, teď je rallye vyrovnanější. Vrátila se do ní Toyota, která ve druhé sezoně získala pod vedením čtyřnásobného šampiona Tommi Mäkinena Pohár konstruktérů. V mnoha závodech byl Yaris nejrychlejší ze všech, a nebýt technických trablů, mohl Tänak slavit. Výrazně se posunula také automobilka Hyundai. A už v Austrálii jste od jezdců obou značek slyšeli, že na startu nové sezony budou silnější a hladovější.
Navíc příští ročník bude jiný i pro Ogiera. Po osmi letech se vrací do Citroënu, ve kterém do WRC vstoupil. Ten byl – až na senzační Loebovo vítězství ve Španělsku (Francouz se účastnil tří podniků) – výsledkově nejslabším týmem v šampionátu. Přitom automobilka výrazně investovala do vývoje závodního modelu C3. Už letos toužila po jednom z titulů a Loeb vedení utvrdil, že vůz má vítězný potenciál.
Je tedy klíčovou otázkou, zda letos značka neztrácela vinou jezdců, na co má právě angažování Ogiera příští rok odpovědět. Toho k přestupu zlákala i vidina titulu ve třetí značce, což v historii dokázal jen Juha Kankkunen (Peugeot, Lancia, Toyota). A přidal-li by skutečně sedmý triumf, ocitl by se na dosah Loeba. I to motivuje. Dost možná se tak z novorozeňat během rallyeové vlády Sébastienů stanou plnoletí.