Derby, ve kterém se dá hodně ztratit
Jaký náboj má derby proti Slovensku? Tentokrát velký: v sázce je prestiž i budoucnost.
Vítězství zahřeje, vylepší koeficient a potvrdí dobrý dojem z posledních zápasů. Stačí i remíza a pořád bude všechno v pořádku. Ale porážka? Brrr, na tu raději vůbec nemyslet!
Až dnes večer fotbalová reprezentace v Edenu vyběhne do závěrečného utkání Ligy národů proti Slovensku, bude to s vědomím, že získat už moc nemůže: šance na postup do první divize je pryč. Zato ztratit se dá hodně. „Přemýšlel jsem nad tím, co hráčům před zápasem řeknu. A abych byl upřímný, ještě nemám jasno,“říkal včera večer kouč Jaroslav Šilhavý. „Nechceme, aby byli přemotivovaní nebo naopak moc v klidu. Není to mistrovství světa a já mezi nimi nechci šířit zbytečnou nervozitu. Ale sami moc dobře vědí, o co nám jde.“
Tak tedy pro pořádek: v případě, že národní tým se Slováky doma prohraje, bude se muset smířit s tím, že v Lize národů propříště zahučí o patro níž, mezi méně noblesní evropskou společnost. Zároveň také při příštím losování spadne až do třetího výkonnostního koše, ze kterého povede výrazně těžší cesta na evropský šampionát v roce 2020.
A i když je to v porovnání s předchozími dvěma následky jen maličkost, tížit ho bude i porážka s bývalým federálním sousedem, nyní rivalem.
Ačkoli...
Vážně nabízí tenhle zápas v porovnání s jinými něco navíc? Ještě pořád? Víc než pětadvacet let po rozpadu federace?
Asi jak pro koho.
„Naše generace to tak ještě brala. Já hrál se slovenskými kluky za federální jedenadvacítku, stihl jsem jeden zápas za společné áčko,“vzpomíná Vladimír Šmicer, bývalý reprezentační záložník. „Ale politici rozhodli, že jsme šli od sebe, a já po rozpadu cítil, že obě strany chtěly dokázat: My jsme ti lepší!“
To, že na sebe Češi a Slováci naráží v důležitém utkání zrovna v roce, kdy si obě země připomínají sto let od založení společného státu, má nádech symboliky. Desítky let nerozlučně patřili k sobě, pak se ze dne na den oficiálně stali cizinci.
A ve sportovním prostředí se ze spoluhráčů stali soupeři, jejichž vzájemné zápasy získaly pikantní příchuť vyhecovaného derby.
Pamatujete třeba na kvalifikační boje o mistrovství světa 1998 ve Francii? Čtyři roky po odtržení bylo hlavně v Bratislavě na tribunách i na hřišti cítit napětí, ještě umocněné tím, že oba týmy hrály o udržení naděje na postup.
Bouřlivá bitva přinesla Slovákům historicky první vítězství ve vzájemném soutěžním zápase a Čechy odsoudila k tomu, že zbytek kvalifikace odehráli už jen z povinnosti.
„Tehdy se nám to nepovedlo, ale mě zápasy se Slováky vždycky bavily. Bývalo to vyhecované, asi víc než dneska. Řada kluků ze současného týmu se narodila už po rozpadu, Slovensko je pro ně soupeř jako každý jiný,“myslí si Šmicer.
Dokud na sebe narážely generace hráčů narozených v šedesátých, sedmdesátých či na začátku osmdesátých let, bývalo to jinak.
Ještě na začátku nového tisíciletí řada reprezentantů pamatovala společný národní tým, který dokonce i po rozdělení státu dohrával neúspěšnou kvalifikaci o mistrovství světa ve Spojených státech pod zkratkou RCS – reprezentace Čechů a Slováků.
„Já za ni stihl jeden zápas, proti Kypru to byl můj debut v reprezentaci. V Košicích, na stadionu, který už ani neexistuje,“usměje se Šmicer. „Když mě trenér Ježek hned dal do základu, byl to pěkný šok. Za mnou hrál Pavel Hapal a vždycky, když se potkáme, připomíná mi: Pamatuješ, jak jsem ti kryl záda?“
Právě Hapal je teď mezi oběma státy pojítkem. Před měsícem dosedl na slovenskou lavičku, uvolněnou po rezignaci Jána Kozáka – a podobně jako Šilhavý, také on hned zvládl Slovákům zvednout sebevědomí. Premiéra mu těžko mohla sednout lépe: Slovensko vyhrálo nad do té doby suverénní Ukrajinou 4:1. Vypadalo silněji než před měsícem v Trnavě, kde Česku povolilo urvat důležité tři body.
„Ale ve fotbale funguje až přímá konfrontace. Naše šance se nedají posuzovat podle toho, jak proti sobě hráli naši soupeři,“mávl včera na tiskové konferenci rukou záložník Bořek Dočkal. „Na Slovácích byla vidět chuť, povedl se jim start do zápasu, ale roli v tom sehrál i přístup Ukrajiny.“
Ta už měla jistý postup do elitní divize, zato Češi a Slováci před dnešním večerem žádnou jistotu nemají. Jdou proti sobě v podobné situaci – oba mají v tabulce stejně bodů, oba jsou na vzestupu a oba noví trenéři si rychle získali sympatie fanoušků. Dobře vychází i mezi sebou, takže na lavičkách rivalita určitě znát nebude.
„S Pavlem jsme kamarádi, voláme si, vlastně bych s ním klidně jel i na dovolenou,“usmál se Šilhavý. „Ale nic mu nedaruju – čeká nás nejdůležitější utkání, jaké jsme od října odehráli.“
Nejen on ví, že jde o hodně. Kromě bodů a prestiže je tentokrát v sázce i budoucnost.
Přemýšlel jsem, co hráčům před zápasem řeknu. A abych byl upřímný, ještě nemám jasno.
Jaroslav Šilhavý, kouč reprezentace