Politická krize nikomu neprospěje

Rozhovor dvou investigativních novinářů s Andrejem Babišem jr. v Ženevě vyvolal politickou krizi. Z jejího průběhu se dá usoudit, že nikdo z ní profitovat nebude. Už rozhovor prokázal, že novináři měli před sebou přinejmenším submisivní osobnost, která odpovídá na sugestivně kladené otázky dominantnějšího partnera shodně s jeho záměrem.

Ve hře je i využití skryté kamery a technické zpracování dokumentu. Zatímco představitelé opozice vždy podobné praktiky odsuzovali, nyní se nad nimi nepozastavují. I premiér, má-li rád svou rodinu, by ji měl raději varovat před podnikatelskými projekty, o které by se mohly zajímat orgány činné v trestním řízení. I když odpovědnost za kauzu vzala na sebe obviněná dotační expertka Jana Mayerová. Na ní záleží, jak dokáže svůj postup obhájit.

O představitelích šesti politických stran včetně Okamurovy SPD, které požadují odchod premiéra z funkce, lze zatím říci jen to, že díky vůli k moci měli rychlý start, ale méně efektivní tah na branku. Premiér dal najevo, že se vzdát nehodlá a má podporu prezidenta. Záleží na ČSSD a KSČM, zda v podpoře ANO setrvají. Mohou ale jednat jinak, když jsou na hranici politické smrti a může je nahradit Okamura?

Kdyby premiér pod politickým i společenským tlakem rezignoval, má koalice k dispozici slovenský scénář, tedy stejnou vládu například v čele s Richardem Brabcem. Navíc doplněnou modelem polským s Babišovým vlivem na vládu. Opozice zjevně nemá plán B, jen se může využitím společenského napětí a s rizikem vyvolání předčasných voleb pokusit zhatit i uvedený scénář. Přebírá tím odpovědnost, kdyby se jí tento záměr vymkl z ruky. Už dobře víme, jak nerespektování volebních úspěchů většiny menšinou končí. V západním společenství je to bohužel stále častější praxí. Nebezpečnou.

U nás ale stále převládají lidé uvážliví. Tak proběhly i vzpomínkové akce na 17. listopad. Zadrhly se jen kolem pokládání věnců na Národní třídě. Většina opozičních politiků a médií se víceméně postavila za ty, kdo některé květiny přemístili do koše. Sociální sítě zareagovaly opačně. Prohloubil se tak příkop mezi periferií a metropolí. Někdo si však dal práci a zjistil, že hlavní opoziční aktéři se v Praze nenarodili.