Jak Korejci objevili brankáře Čecha pod eskalátorem
Jan Palička
Co asi tak čekáte, když přiletíte do Prahy na dovolenou ze Soulu? Že si prohlédnete Hrad a Staroměstský orloj. Klidně několikrát, protože ono se to neokouká.
Že si dáte pivo U Fleků. Nebo možná dvě, pokud bude žízeň.
Že zajedete do Krumlova, abyste na vlastní oči viděli, co doporučují turistické bedekry.
Ale že v pražském Palladiu sjedete po eskalátorech a dole v přízemí potkáte Petra Čecha?
Parta deseti mladých Korejců si včera po poledni dlouho myslela, že je to fata morgána. Nemůžou přece vidět slavného brankáře, jak podepisuje svou autobiografii s názvem Můj život. Ceremonie se šampaňským dávno skončila, novináři se rozprchli, fronta zájemců o podpis zmizela, jen Korejci spěchali ke stolečku s kupou knížek. Zajíkali se tak, až jste se obávali, jestli ten šok rozdýchají. „Já tě miluju,“hnal se za Čechem mládenec se zrzavým přelivem. Jakmile tu větu dořekl, zděsil se, co to vlastně anglicky vyslovil. Chytil se za pusu a omlouval se, že to tak nemyslel.
Chápejte, nikdo z českých sportovců nemá takový globální přesah jako právě Čech. Při včerejším křtu s ním získali společnou náhodnou fotku fanoušci z Tuniska, Německa, Belgie, Maroka, dva Angličané. Taky Slováci se objevili, vždyť včera se přece hrálo pikantní derby.
Petr Čech byl u toho. Poprvé po 22 letech se objevil při reprezentačním utkání jako divák. „Sám jsem zvědavý, co to se mnou bude dělat. To víte, že mě občas svrbí nohy, protože těch patnáct let v nároďáku nemůžu zahodit za hlavu.“Zároveň vzpomínal na říjen 1996, kdy se coby čtrnáctiletý vracel z utkání v Ostravě a dostal lístek na kvalifikační utkání se Španělskem: „Dostal jsem nejhorší flek na stadionu. Seděl jsem za sloupem a viděl jen deset procent hřiště. Pořád jsem šteloval hlavu, div jsem si ji nevyšrouboval z krku.“
Při derby v Edenu byl váženým hostem, rekordmanem v počtu reprezentačních startů, chytající šestatřicetiletou legendou. Toho času vlastně nechytající, protože Arsenal teď do ligových zápasů posílá německého konkurenta Lena. Čechovi po výborném vstupu do sezony ublížily svalové problémy: „Po zranění musím zase čekat na příležitost. Mrzí mě to, ale tak to holt ve fotbale chodí. Abych se vrátil do branky, musím se soustředit na všechny zápasy, které budu hrát, abych je odchytal co nejlíp a ukázal trenérovi, že jsem připravený.“
Mimochodem, Čechova stávající smlouva s Arsenalem v létě končí a zatím se nedá odhadnout, co bude dál. Zvlášť pokud by brankářskou jedničkou zůstal Leno: „Pokud mi vydrží zdraví a budu mít stejnou motivaci do práce, pak bych chtěl pokračovat. Jak dlouho? To neplánuju. Ve svém věku už si dávám spíš krátkodobé cíle.“
A co návrat do Česka, Petře? Ten by vás nelákal?
„Myslíte jako hráč? Ne, to asi není reálné. Doufám, že rok dva ještě budu mít šanci chytat v Premier League, a pak už bude pozdě.“