Jak se příroda zachová za sto let? Předpoví to díky věži
LANŽHOT Čtyřicet osm metrů vysoký stožár se tyčí nad stromy lužního lesa v Lanžhotě. Na svém vrcholku nese citlivé přístroje, které dvacetkrát za vteřinu měří například množství skleníkových plynů, plynoucí z lesa do atmosféry a zpět. Další pak snímají hodnoty slunečního záření, srážek nebo teplotu a vlhkost vzduchu i půdy a zjišťují, za jakých podmínek jsou toky skleníkových plynů nejvyšší a naopak nejnižší.
„Tím, že spalujeme fosilní paliva, vypouštíme do atmosféry skleníkové plyny – zejména oxid uhličitý. Zesilujeme tak skleníkový efekt atmosféry,“vysvětluje Marian Pavelka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky — CzechGlobe, který je zodpovědný za ekosystémové stanice včetně té v Lanžhotě. Právě skleníkový efekt je příčinou klimatických změn. „Měli bychom se tedy snažit oxid uhličitý také odčerpávat. Průmyslově to zatím nedokážeme. Ale umí to příroda, a to díky fotosyntéze. Naším cílem je popsat, kdy se jí to daří nejlépe,“podotýká.
Měřicí stanice vyrostly ve dvanácti evropských zemích v rámci mezinárodního výzkumného projektu ICOS (Integrated Carbon Observation System). Třeba Švýcarsko sleduje tok skleníkových plynů na vrcholku hor, Německo z pozorovací lodě hodnotí oceánské ekosystémy, Norsko pozoruje věčně zmrzlou půdu – permafrost.
Dlouhodobá pozorování odborníkům pomohou najít závislosti mezi měnícím se klimatem a chováním ekosystému. Díky tomu mohou určit, jak se bude příroda vyvíjet s ohledem na změny, které předpovídají klimatické modely, třeba narůstající průměrnou teplotu nebo úbytek srážek. Budou tak umět říci, jak ekosystém zareaguje na klima, které tu bude za padesát či sto let. Své poznatky pak budou moci převést do doporučení, jak se o ten který ekosystém starat. (sol)