Příběh florbalového zjevení. Je mu 16 a už reprezentuje
Už okusil nejlepší soutěž světa, švédskou ligu. Teď si talentovaný Filip Langer, kvůli kterému se měnily řády, zahraje i na mistrovství světa
Když se zjeví teenager v hokejové či fotbalové reprezentaci, je to takový zázrak, že by si ten den zasloužil státní svátek. I v klubech jsou osmnáctiletí mladíci nedostatkovým „zbožím“a ani menší kolektivní sporty, kde není tak silná konkurence, se to talenty v seniorských kategoriích nehemží. Ale teď je tu jistý Filip Langer. Ještě měsíc mu bude šestnáct let, přesto už v sobotu vstoupí na scénu florbalového mistrovství světa, které hostí pražská O2 arena. Ne jako nějaký dobrovolník nebo podavač míčků, ale jako právoplatný člen národního týmu. A kouč Petri Kettunen o něm říká: „Neviděl jsem ještě, aby hráč v jeho věku předváděl tak kvalitní výkony. Absolutně mu věřím.“
Klidně můžete na florbal hledět skrz prsty, posměšně mu říkat, že je jen zájmovým kroužkem ze školních tělocvičen, přesto dostat se v takovém věku mezi absolutní špičku je zcela ojedinělé. A že z florbalového pohledu není Langer normálním „puberťákem“, nýbrž výjimečným talentem, se ví dlouho.
Dokonce kvůli němu český florbal – byť velmi absurdně – měnil pravidla. Už loni v září ho Kettunen vytáhl do reprezentace. Tušil, že je v silách jinocha se probít až na pražský šampionát, ale zároveň chtěl, aby hrál mezi muži a zvykl si tak na seniorský florbal. Jenže Langer, věkem dorostenec, nemohl podle regulí přeskočit dvě kategorie, a tak požádal o výjimku. Od svazu ji dostal, za střešovický Tatran naskočil do pěti ligových zápasů a dal čtyři góly.
Proti změně řádů v průběhu rozjeté soutěže se však odvolali soupeři a výjimka byla zrušena.
Aby příběh měl až groteskní scénář, tak se Langer v šestnácti sebral a šel na tři měsíce hrát do švédské ligy, nejlepší soutěže světa. Tam proti němu žádná pravidla nestála a český zákaz ho tak paradoxně vystřelil o patro až dvě výš! „Trošku mě to mrzelo, ale věděl jsem, že je tam ještě varianta B. A ve finále to vyšlo líp pro mě a pro můj florbalový rozvoj. Dalo mi to sebedůvěru.“
Aby ne, vždyť to byl velký krok – sám odcestoval do ciziny, prosadil se do silného týmu Pixba, rozdával rozhovory v angličtině a po večerech doháněl přes e-maily školní povinnosti. Právě kvůli nim už je zpět v Tatranu, protože jsou před ním ještě tři roky na střední.
„Mám dál sen hrát ve Švédsku. Ale byl by to obrovský risk jít tam bez vzdělání a čekat, co přijde. Nejde to nechat napospas osudu,“říká rozumně.
V Česku už smí hrát mezi muži, figuru na to dávno má, takže byste mu na první pohled tipovali o tři čtyři roky víc. Za Tatran nasázel za tři měsíce 10 gólů a sám tuší, že jeho předností může být rychlost v brejkových situacích. A ty jsou ve florbale alfou a omegou, také proto na něj kouč vsadil. Strach nemá. Švédsko ho zocelilo, přesto se před turnajem obrátil na mentální trenéry, aby mu pomohli zkrotit nervozitu před tisícovkami lidí v O2 areně.
„Jsou na to dechová cvičení a různé rituály před zápasem. Ale nervozita asi přijde. Připravuju se tak, abych byl schopen ji nějak odbourat.“Snad nakonec v jeho mysli zvítězí mladická bezstarostnost.