Putinův kerčský bolehlav
Projetí tří ukrajinských lodí Kerčským průlivem by stěží ohrozilo ruskou bezpečnost, naopak jejich zadržení zhoršilo Putinovu pozici. Incident tak lze spíše označit za projev chaosu než za promyšlenou akci.
Události z 25. listopadu, během kterých Rusové zadrželi ukrajinské vojenské lodě směřující z Oděsy do Mariupolu, vzbudily ostré reakce jak z Kyjeva, tak ze západních zemí včetně spekulací, co přinesou pro Ukrajinu.
Otázkou však spíše je, co to bude znamenat pro Rusko a jeho prezidenta. I když situace může připomínat reakci na obsazení Krymu Moskvou v roce 2014, není ani zdaleka jisté, že i odezva ruské veřejnosti bude stejná. Poměrně jasně však lze říci, že si velkou část problémů ruští představitelé způsobili sami.
Pomiňme samotný fakt anexe Krymu, která představuje kořen celého problému, a zaměřme se na incident. Rusko argumentuje tím, že ukrajinské lodě narušily jeho hranici, protože řádně neoznámily svůj průjezd Kerčskou úžinou, proto nebyly vpuštěny. Ukrajina to odmítá.
I kdyby byla ruská verze pravdivá, asi jen stěží Moskva vysvětlí, proč byly vůči ukrajinským lodím použity zbraně či proč do nich ruská plavidla najížděla. Navíc ke střetu došlo ve chvíli, kdy se lodě zjevně obracejí a směřují zpět do Oděsy. Asi jen stěží pomohou údajně nalezené dokumenty, které ruská tajná služba FSB zveřejnila několik dní po incidentu. Ukrajinské lodě prý chtěly proplout skrytě Kerčskou úžinou z Černého do Azovského moře, což se zdá, mírně řečeno, jako velmi naivní. Podle všeho prostě hodlaly projet úžinou do Mariupolu, na což měly podle smlouvy o společném využití Azovského moře z roku 2003 právo, a bylo jim v tom zabráněno.
Geniální plán? Kdeže
Dohady, co zadržení ukrajinských lodí nyní přinese, se množí. Zaznívají hlasy, že jde o první krok k ruské agresi proti zbytku, popřípadě další části Ukrajiny. Šlo by tak o důmyslný plán, kdy by donucením ukrajinských lodí k prvnímu výstřelu získala Moskva záminku k otevřené vojenské operaci.
Poněkud přízemnější komentáře, do značné míry založené na záznamu z akce i znalosti ruské reality, však tvrdí, že některý z místních představitelů, ať již FSB, či pohraničníků, jen projevil vlastní iniciativu a do Kremlu se zprávy donesly až se zpožděním. Nutno říci, že tato druhá verze zní o něco pravděpodobněji.
Mezinárodní reakce vyznívá pro Rusko silně nepříznivě. Americký prezident Donald Trump neváhá mluvit o agresi a dalších sankcích vůči Moskvě. Ta už přednesla tento případ na půdě Rady bezpečnosti OSN.
Ani tady však nemá žádná ze stran šanci na rozhodující vítězství. Rusko v Radě bezpečnosti jen stěží přesvědčí západní země, že mu Krym po právu patří, a že tedy mohlo jednat tak, jak jednalo. Naproti tomu samo disponuje právem veta, čili žádná rezoluce, i kdyby ji náhodou podpořila také Čína, nemůže projít. V Radě bezpečnosti Rusko může pouze dosáhnout toho, že nebude označeno za viníka, nic víc. Pro Moskvu nic nového, jen je pro ni nepříjemné, že se Krym opět dostal na stránky novin.
Co incident může přinést Vladimiru Putinovi, tedy kromě bolesti hlavy? Ruský prezident se spolu s tamními médii bude snažit využít situaci, kterou sám pravděpodobně ani nezpůsobil, ve svůj prospěch. Už jen proto, že jeho popularita klesla do „předkrymských“hodnot, navíc si Rusové stále častěji všímají toho, že jejich ekonomika už deset let přešlapuje na místě, zatímco svět roste. Nedávno oznámené zvýšení věku odchodu do důchodu je téma tak silné, že ho mobilizace kolem kerčského incidentu stěží přebije.
Ani z hlediska dlouhodobě budované reputace neomylného a vševědoucího vládce nedopadl incident pro Putina ideálně. Už jen dojem, který zanechala jeho pohraniční služba, není zrovna dobrý. Namísto profesionálů se na záznamu objevuje spíše banda přiopilých chaotiků, u nichž není jisté, že vědí, co dělají. Pečlivě budovaný obraz silné a moderní armády, respektive ozbrojených složek, dostal trhlinu. A fakt, že je na tom Ukrajina s námořními silami ještě o něco hůř, stěží uklidní. A to se ještě může ruský prezident „těšit“na průběh soudu s ukrajinskými námořníky.
Projev hlouposti
Signály, že se Rusko pokusí situaci vytěžit, jak to jen jde, vidíme už nyní. Ukrajinu a její vedení představují jako partu nezodpovědných hazardérů, kteří porušili mezinárodní právo a ještě reagují přepjatě válečným stavem. Rusko navíc přemístilo na Krym svoje rakety S-400 v údajných obavách před plnohodnotnou válkou. Putin sám demonstroval svůj silový postoj vůči ukrajinskému prezidentovi už jen tím, že odmítl reagovat na jeho žádost o telefonický rozhovor. Údajným důvodem byla zaneprázdněnost, nicméně takovému zdůvodnění věří málokdo.
Celkově lze říci, že pokud nešlo o důmyslný plán, jak rozšířit boje na další ukrajinské území, jehož detaily nám ještě nejsou plně zřejmé, Putinovi přibyl další problém. A přínos akce pro jeho vnitropolitickou situaci, na rozdíl od anexe Krymu, je spíše sporný. Přitom si to vše způsobilo Rusko samo. Zatímco projetí tří lodí Kerčským průlivem by stěží ohrozilo ruskou bezpečnost, zadržení plavidel zhoršilo jeho situaci. Z tohoto pohledu lze kerčský incident označit spíše za projev chaosu či hlouposti než za promyšlenou akci.
Z hlediska budované reputace neomylného vládce nedopadl incident pro Putina ideálně.