Lidovci trhají partu – a nelze se jim divit
Promarněná příležitost, zrada, absence strategického uvažování. Takové byly reakce na rozhodnutí KDU-ČSL, že napřesrok v květnu půjde do evropských voleb sama, tedy že nespojí síly se STAN a TOP 09. Opakuje se tak loňský pokus o dvojblok lidovců se Starosty do sněmovních voleb, který nakonec také ztroskotal. A také kvůli nechuti strany lidové.
Je to skoro jako přes kopírák, jen s tím rozdílem, že to tentokrát nedošlo tak daleko, tedy do skládání jedné kandidátky a rozjetí společné kampaně. A také, že se tohoto holportu měla nyní účastnit i TOP 09. Jinak byl scénář velmi podobný: spojení sil v eurovolbách mělo podporu vedení všech tří stran, tedy i lidoveckého šéfa Pavla Bělobrádka, který označoval takový projekt za smysluplný. A značný tlak bylo cítit i z EU: před létem byl v Praze za spojení sil tří trpaslíků z pravého středu lobbovat Dara Murphy, místopředseda a volební manažer Evropské lidové strany, v jejímž klubu europoslanci KDU-ČSL, TOP 09 i STAN sedí.
Pak ale čeští lidovci prohnali plán na spojení sil členskou základnou – a bylo rázem vymalováno. Bělobrádek je sice nejdéle sloužícím předsedou KDU-ČSL v novodobé éře, ale už podruhé krátce po sobě prokázal, že své straně moc nerozumí. Jakkoliv není úplně snadné rozplétat klubko důvodů, proč řadoví lidovci dvakrát po sobě hodili vidle do integračních plánů svého vedení.
Nikdo neví, jak přesně je ten mix důvodů složen, ale svou roli v KDU-ČSL nepochybně hraje fakt, že právě v Evropském parlamentu přibývá rozhodování, kde se střetává liberální a konzervativní pohled na svět – Istanbulská úmluva, přijímání uprchlíků, ženské kvóty... Už dnes čeští lidovci ve Štrasburku často hlasují jinak než údajně konzervativní TOP 09 či nevyhraněný až neideologický STAN. A nejinak je tomu v celém klubu Evropské lidové strany, což je zjevným projevem zmatků na křižovatce „macronovské“a „orbánovské“cesty EU.
Případná společná kandidatura KDU-ČSL, STAN a TOP 09 do europarlamentu by ale neměla jen evropský rozměr, byl by to výrazný signál i do domácí politiky směrem k příštím, zejména parlamentním volbám. A tam řadoví lidovci už loni řekli jasné ne.
Kromě silných osobních animozit, které historicky panují zejména mezi lidovci a topkou, je tu dlouhodobě jiná představa, jak dělat politiku, a také dost odlišné postavení oněch tří stran. I lidovci sice aktuálně v preferencích balancují nad propastí, ale pokud by nový předseda na jaře přinesl straně nový drive a udělal z dnes trochu hysterické síly zase sílu klidnou, měla by KDU-ČSL určitě na víc než jenom na sčítání tří nul.