Tata Bojs ukážou starou zkušebnu
Kapela Tata Bojs slaví třicet let. K výročí přichystala i výstavu v pražském DOX, která se od jiných hudebních expozic zcela zásadně liší.
PRAHA Výstavy věnované hudebním kapelám nejsou ničím výjimečným. Většinou jejich tvůrci poskládají nejrůznější memorabilie od nástrojů a kostýmů přes staré plakáty po osobnější předměty, jako jsou třeba rukopisy textů.
Jenže Tata Bojs mají Milana Caise, a ten je nejen hudebník, ale i výtvarník. Proto výstava, pro niž vznikla i řada nových děl, propojuje hudební tvorbu kapely s neméně významnou rovinou vizuální. V pražském Centru současného umění DOX trvá do 4. března 2019.
Ohlížení zpátky je vždycky trochu nebezpečná věc. Ale my máme rádi pohyb na hraně.
Devět desek, devět místností
„Ohlížení se zpátky je vždycky trochu nebezpečná věc. Je s tím většinou spojeno dost patosu. Minulost je past, jak zpíváme v jedné písničce, ale máme rádi pohyb na hraně,“říká Cais coby autor konceptu výstavy. „Primárně jsme se snažili vytvořit dojem zábavné, aktuální a pestré výstavy plné nových instalací, které můžou fungovat i samy za sebe. To, že vedle nich má divák možnost sledovat ještě historii jedné kapely, je příjemný bonus.“
Každé z devíti desek, které skupina od roku 1988 vydala, je věnován samostatný prostor. Vystavená díla představují průnik základní vizuální myšlenky alba, jeho konceptu, okolnosti vzniku, nebo se jen tematicky a časově zařazují do období, ve kterém nahrávky vznikaly.
Třeba koncepčně zřejmě nejucelenější projekt zahrnující Nanoalbum, Nanobook a Nanotour je tu představen originálními Caisovými kresbami, 3D vizualizací, zvukovou instalací i nově vzniklými velkoformátovými obrazy a skleněnými plastikami. Ty podle Caisových návrhů vytvořil sklářský mistr Martin Janecký a ztvárňují podobu všech hlavních postav příběhu.
Zpocení, unavení, flekatí
Autentickou atmosféru jednotlivých etap tvorby Tata Bojs výstavě dodávají dobové materiály – fotografie, obaly alb či záznamy z koncertů i pečlivě provedené rekonstrukce prostor a prostředí, ve kterých hudebníci tvořili.
„Chtěli jsme dát lidem možnost zažít si na vlastní kůži stísněný prostor naší první zkušebny, a tak jsme zrekonstruovali prostor suterénu na Hanspaulce se všemi detaily podle dobových fotek,“doplňuje Cais.
Své místo v expozici zaujme i unikátní série takzvaných pokoncertních autoportrétů baskytaristy Mardoši, kterou započal v roce 1999. Od té doby vzniklo více než pět set snímků kapely s diváky.
„Kapelové autoportréty jsem začal spontánně dělat v roce 1999 a dodnes jsem s tím nepřestal. Na fotkách málokdy vypadáme vyloženě dobře. Jsme zpocení, unavení, flekatí a pitvoříme se, ale je tam to hlavní – emoce a atmosféra. Občas jsou fotky i zaostřené. A nejsou to selfíčka, protože ta v roce 1999 ještě neexistovala!“říká Mardoša.
Milan Cais, hudebník