Florbal se nebojí změn
V pražské O2 areně zítra začíná MS ve florbale. Čím tento sport inspiroval jiné? Odpovídá Filip Šuman.
Je to třetí mužské mistrovství světa ve florbale, které Česko pořádá. Přichází znovu v osmičkovém roce, ale zatímco před dvaceti lety chtěli pořadatelé ukázat, co florbal vůbec je, a před deseti zase odstartoval hlavní florbalový boom, teď je jeho cílem dospět. Aspoň tak to vnímá šéf florbalu Filip Šuman. „Chceme dokázat, že fenomén domácího mistrovství v kolektivním sportu, který je tu třeba jednou za pět let, strhne širokou veřejnost.“
Podaří se to?
Věřím, že ano. Proto jsou tu projekty, kdy do 12 měst přineseme fanzóny, aby lidé mohli atmosféru závěrečných dní prožívat společně. To ještě žádný český sport neudělal. Chceme tím ukázat, jakou cestu náš sport ušel, ale že to ještě není vrchol. Že je to další krok na budování popularity, prestiže.
Zmiňujete krok, jenž český sport ještě neudělal. Ale florbal už několikrát inspiroval ostatní, že?
Věděli jsme, že abychom se mezi dalšími sporty prosadili, jsou změny a inovativní věci nutností. Takže na začátku tisíciletí jsme využili nástupy technologií, asi jako jedni z prvních jsme zavedli kompletní komunikaci po e-mailech a před více než 10 lety jsme spustili důkladný informační systém, který sport začal řídit zevnitř. Ta elektronizace nám umožňuje pracovat hodně efektivně, zvláště když jsme ještě nemohli mít úplné profesionály.
Pamatuji si, že jste mezi prvními předpověděli pád Sazky a změnili tak systém financování.
Možná jsme utekli hrobníkovi z lopaty. A souvisí to s tím, že jsme museli dělat věci jinak. Okolo roku 2004 jsme věděli, že naše závislost na jednom finančním zdroji je obrovská, K medaili? Osmnáct let v čele a k tomu se objevovaly signály, že by tento zdroj mohl mít problémy. Relativně včas jsme začali mluvit s celým hnutím o tom, že musíme najít jiný finanční zdroj, kterým se tehdy stal ten sport samotný. Jako jedni z prvních jsme zavedli placené licence, a jelikož to přišlo v době finančního pádu Sazky, tak nás to nepostihlo jako jiné sporty. Uměli jsme se s tím vyrovnat. Ale nebylo zprvu jednoduché prosadit to u členské základny.
V čem jste ještě byli inspirací?
Žádný svaz nepostaví velký sport sám. Aby ho hrály desetitisíce lidí, potřebuje velký počet klubů. A potřebuje, aby v 21. století poskytovaly svým členům profesionální servis. Vážím si dobrovolníků, kteří pomáhají trenérovi, aby třeba u dětí nebyl sám, protože to ten trénink zkvalitní. Ale jsem přesvědčen, že kluby mají stát na profesionálních základech. Před šesti lety jsme tak začali pracovat na vzdělávání, jak organizovat klub. Aby to nebylo o profesionalizaci hráčů, ale aby nejdříve přišla profesionalizace klubů. A když si vezmete 30 nejlepších klubů, tak před osmi lety měly dohromady šest zaměstnanců na plný úvazek. Teď je jich víc než 100. A jsem přesvědčen, že pokud se bude florbal následujících 10 let ještě dynamicky rozvíjet, tak hodně i proto, že se podařilo to vzdělávání.
Florbal se v Česku rozvinul na přelomu tisíciletí. Co hrálo větší roli že funkcionáři neměli žádné zkušenosti s vedením klubů, nebo že naopak nelpěli na zkostnatělém systému?
Když jsem ve dvaceti pomáhal vést klub, tak to byla metoda pokus omyl. Ale důležitější bylo, že tu nebyly žádné zavedené pořádky. Hnutí jsme od začátku učili, že změna je přirozená. Od kolegů z jiných sportů vím, že když oni přijdou se změnou, tak jejich hnutí reaguje s velkou opatrností. Nám se změny dělají jednodušeji.
Je florbal kvůli tomu i čistější? Že tu nejsou zakořeněné klientelistické vazby, jak je tomu často za dlouhé roky ve fotbale?
My si té čistoty vážíme. Ale nehledal bych za tím časový vývoj, ale skromné podmínky, ze kterých florbal vzešel. A ve skromných podmínkách se nečistým či korupčním praktikám nedaří, protože tam není motivace. Ale je to téma, které si florbal bude muset do budoucna hlídat. Uvidíme, co s námi udělá profesionalizace po všech stránkách. Pořád však máme výhodu, že velká část lidí, která vede kluby, si pamatuje podmínky, ze kterých jsme vzešli. A pokud tato generace u florbalu vydrží, cítím bezpečí.
Vy jste jako první změnili identitu – máte logo a název Český florbal, což o několik let později „okopíroval“mimo jiné hokej. Proč je to tak nutné?
Ten sport musí v 21. století působit atraktivně. Už si nehrajeme na svazy, federace, ale na to, že jsme sami ten sport. A jsem rád, že tu cestu následují i další sporty, protože to pomáhá, abychom nebyli vnímání jako funkcionáři, ale že sport posouváme dál. S tím souvisí, jak se jmenujeme, tváříme, jak jsme vizuálně atraktivní pro naše členy.
Florbal vedete už 18 let a jste jedním z nejdéle sloužících svazových šéfů. Protikandidáti nejsou?
Bývali, ale poslední dobou florbal netrpí žádnými volebními supersouboji, že bychom se třeba půl roku vůbec nesoustředili na vlastní rozvoj, ale na volby. Snažíme se dát lidem s odlišnými názory prostor, aby je bylo slyšet, a řada komisí je bouřlivá. Ale když florbal vystupuje navenek, má to být jednotně. Když totiž sport ukazuje vnitřní politiku, strašně ho to poškozuje.
Jenže český sport je poškozen dotační aférou. Vám nevadí spolupracovat s lidmi, kteří čelili či stále čelí obvinění, jako jsou pánové Jansta, Pelta?
Jsem zvolený předseda svazu, který musí respektovat ostatní kolegy, kteří byli zase svými svazy demokraticky zvoleni. Ale z hlediska sportu je třeba jasně vyslat signál, že zájem sportu je v transparentnosti a aby určitá nedůvěra veřejnosti byla odstraňována. Jsem zastáncem, aby rozdělování státních peněz bylo v rejstříku pod veřejnou kontrolou. Aby si každý sportovec mohl detailně zkontrolovat, jak jeho svaz, klub získaly dotaci a na základě jakých kritérií. To by českému sportu strašně pomohlo.
Jste právník, takže chápu, že jste mi poněkud utekl od odpovědi.
Nemůžu hodnotit, jestli se v kauzách něco odehrálo, protože to teprve bude rozhodnuté. Ale člověk ví, že v Česku – v té pořád postrevoluční době – jsou v mnoha oborech snahy získat si výhodu. Metody každý volí různé a cítím, že ani český sport těmto snahám nemůže utéct. Je ale potřeba jasně definovat, které výhody jsou zasloužené a které ne, a tím jsem zase u té transparentnosti. Když bude veřejně známé a odůvodnitelné, proč a jak se rozdělily dotace, tak to sice neodstraní sto procent problémů, ale velkou část ano.
Transparentnost sportu je ale zaklínadlo, kterým se tu politici ohánějí už 25 let.
Můžu říct, že z Milana Hniličky (vládní zmocněnec pro sport) cítím intenzivní snahu, aby stát nastavil nové podmínky. A na ministerstvu školství cítím, že na pozici ministra (Robert Plaga) a náměstka pro sport (Karel Kovář) jsou lidé, kteří sportu fandí a slíbili nám, že se financování florbalu výrazně upraví, jsme totiž jeden z nejpodfinancovanějších sportů. V některých věcech se s ministrem názorově lišíme, ale má chuť nastavit tu transparentnost. Co bude hodně vidět, je zavedení rejstříku, který pravdivě ukáže, kolik aktivních sportovců jaký svaz hlásí. A každý člověk by si zkontroloval, jestli je v tom rejstříku veden. A pro rozdělování dotací je členská základna jednou byť ne jedinou z klíčových hodnot.