Extrenér hokejové reprezentace o kritice i životě v Rusku
Josef Jandač odpovídá
Jaroslav Tomas
Je to už půl roku, co opustil reprezentaci, přesto ho tohle téma stále nenechává chladným. Hokejového trenéra Josefa Jandače, jenž mezitím přesídlil do KHL, kde poměrně úspěšně vede Magnitogorsk, štvou dvě věci. Že neudělal ani jednu medaili. A že po svém odchodu četl kritiku českých médií, kterou považuje za neoprávněnou.
Co vám vadilo?
Zarazilo mě pár názorů o našem trenérském týmu. Že tam prý nebyla čistá atmosféra. Překvapilo mě to, protože jsem měl opačný pocit. Nevnímal jsem, že by hráči byli nespokojeni nebo že by nechtěli na reprezentační akce jezdit. Nebo že jsme prý netrénovali. Nechci se do toho pouštět, ale přijde mi, že kdo chce psa bít, ten si hůl vždycky najde.
Pořád vás kritika trápí?
Takhle se psalo vždycky, když u nároďáku končil nějaký trenér. Pamatuju si, co se psalo, když tam byl Lojza Hadamczik. Přesto mě to zarazilo. Přitom jsme chtěli dávat šanci mladším klukům a výsledky na Euro Hockey Tour nebyly špatné. Dokonce bych řekl, že byly v porovnání s předchozími roky nadstandardní. Nejlepší je, že jednou jsem si přečetl rady, že mají hrát spíš staří, protože na to mladí nemají, a jindy že mladí nedostávají šanci.
Baví vás práce v Rusku víc?
Změna to samozřejmě je, nároďák je turnajová záležitost, tady je to každodenní práce. Ale musím říct, že mě to u nároďáku hodně bavilo. Mrzí mě... Štve... Ne, upřímně mě se.., že jsme neudělali nějakou medaili. Nejblíž k ní bylo na olympiádě, škoda.
Sledujete vašeho nástupce Miloše Říhu?
Reprezentaci samozřejmě sleduju pořád.
A co říkáte na jeho slova, že bude sázet na starší hráče, protože mladí na to nemají?
Že je to věc každého trenéra. Já nebudu říkat Miloši Říhovi, koho má zvát. Spíš mě mrzí, že se o naší trenérské partě říkalo, že jsme ječeli na hráče a že za nás nechtěli jezdit. Snažil jsem se klukům vycházet vstříc, hlavně těm z daleka. Pochopitelně u každého nebudete oblíbený, obzvlášť když ho nedáte do první přesilovkové formace. Naprosto ale odmítám, že by se netrénovalo. Jestli někdo dělá dvoufázový trénink a na tom prvním je polovina mužstva, která objede dvě flašky ve středním pásmu, a mají pocit, že trénujou... Já pracuju jinak. Na tom jsme se shodli s Vencou Prospalem i Jardou Špačkem. Teď přichází nová etapa s Milošem Říhou a já si jenom přeju, aby to šlo nahoru. Vždyť jsem Čech. Potřebujeme výsledky i kvůli tomu, aby byl o nás zájem.
Všiml jsem si, že píšete blog pro oficiální web KHL. Jak jste se k tomu dostal?
Víte, rozhovory a sebeprezentace mi moc nevoní, ale o tohle mě požádal jeden novinář, který je seriózní a mám s ním zkušenost z mistrovství světa, kde jsem s ním dělal rozhovor. Píše, jak mluvím, nehledá nesmyslné senzace. Přišel s prosbou, že by chtěl jednou za čas udělat povídání nejenom o hokeji, ale o pohledu cizince na způsob života v Rusku.
Evidentně vás to baví. Vtipná byla třeba historka o vašich problémech s ruštinou.
Jo, kolikrát se mi stalo, že jsem říkal před hráči nesmysly, že mě musel asistent Jirka Kalous píchnout loktem, abych zastavil. Už je to však lepší, líp jsem pochytil hokejovou terminologii, a hlavně mám obrovskou výhodu, že s námi dělají Viktor Kozlov a Vladimir Antipin. Učí nás mluvit a dávají nám zpětnou vazbu.
Hráči se vám za přebrepty nesmějí?
Vůbec, to není jako na Spartě, kde si je vylepovali, byť se to netýkalo jen trenérů, ale každého, kdo řekl nějakou blbost. Tohle tu není. Věděl jsem dopředu, že chyby budou. Akcent mám jiný, to je jednoznačné, a v gramatice chyby budou asi vždycky. Ale už jsem na tom velmi dobře, dokážu srozumitelně mluvit o hře, o taktice, dokážu vést jednotlivé rozhovory s hráči. Horší je, že se mi do toho motá angličtina, protože tu máme různé cizince.
Máte v tom zmatek?
Stane se mi, že třeba mluvím na Kanaďana rusky a on na mě kouká s vyvalenýma očima, takže mi to docvakne a přepnu do angličtiny. A pak mluvím anglicky na Rusa. Ale oni jsou rádi, že se snažím, a jsou radši za ruštinu s nějakou chybou, než když tu poslední roky poslouchali pořád angličtinu. Jsme v Rusku, tak je dobré, aby člověk tou řečí mluvil.
Jak na vás Rusové působí?
Příjemně mě překvapili. V Česku na ně máme nějaký názor, který je daný historií. Ale ta už je dávno pryč a současnou politiku upřímně tolik nesleduju. Abych řekl pravdu, tak mě to unavuje. Nezabývám se tím, jestli jsem v Rusku, v Česku, v Americe, nebo ve Švédsku. Přijde mi, že v běžném životě člověk politiku ani nezaregistruje.
Vraťme se k otázce: čím vás Rusové překvapili?
Chováním. S mým akcentem je hned jasné, že nejsem Rus, ale všichni se snaží mluvit tak, abych rozuměl. Nebo se snaží pomoct. Není tam žádné přezírání, spíš naopak. Když třeba přijdu opakovaně do restaurace, tak mě už pustí za bar, ať si načepuju pivo sám, protože ho chci s pěnou, a ne bez, jak je tam zvykem. Jsou celkem milí a vstřícní. Vůbec ne nevrlí, že by nám dávali najevo, že jsme tu hosté. Což si myslím, že v Česku takhle úplně vždycky není.
Není to tím, že jste trenér tamního klubu?
Možná, nevím. Každý mě nezná. Stejně příjemní jsou i lidé kolem týmu. Všichni tu hokej hodně prožívají a všichni se k nám chovají výborně. Od uklízečky přes kuchaře až po generálního manažera.
Opravdu je fajn manažer Veličkin, vyhlášený pruďas, který se snadno vytočí?
Je to impulzivní člověk, který hokej hodně prožívá, ale jinak je velice férový. Dokáže vyjet, rozčilit se, když se mu něco nelíbí. Ale hodně dýchá za mužstvo, za hráče i trenéry. Je schopný přijít i po prohře, podat mi ruku a dát mi pomalu pusu na tvář, když vidí, že jsme nechali na ledě všechno. A naopak když vyhrajeme po nevýrazném výkonu, tak to otevřeně řekne.
Upřímně mě se.., že jsme neudělali nějakou medaili. Nejblíž byla na olympiádě.
Tlak tedy v KHL není extrémní, jak se říká?
Tlak je všude. Nemám barometr, abych řekl, jestli je větší tlak v nároďáku, ve Spartě, v Pardubicích, nebo v Magnitogorsku. Všude je něco, záleží, jak si tlak připouštíte a jak hodnotíte svou práci. Člověk už musí poznat, jestli udělal chybu, jestli vyhodnotil situaci správně.
A jste sám se sebou spokojený?
Sice se před sezonou říkalo, že se letos výsledky tolik nečekají, protože probíhá přestavba týmu, ale to se mění. Z hlediska historie klubu budou chtít výsledky vždycky. Takže úplně spokojený být nemůžu. Ale držíme se (čtvrtí ve Východní konferenci). Pomohl nám i Michal Bulíř, jsme rádi, že přišel český kluk, zájem o něj nebyl jen kvůli nám. Ale je jasné, že musí prokazovat výkonnost, aby se neříkalo, že je tu jen díky nám. Češi tu však mají dobré jméno díky Honzovi Kovářovi, který tu zanechal výraznou stopu.
Co vůbec po třech měsících říkáte na KHL?
Je to jiné než v extralize. Kvalitnější, ale zároveň urputnější.
Opravdu? Čekal jsem, že řeknete techničtější.
To úplně ne. Viděl jsem všechny evropské ligy na vlastní oči a všude narazíte na špatné zápasy. Tady je osm devět týmů, které mají vysokou výkonnost, takže se o každý bod rvete. Technika osobních soubojů a zdatnost hráčů je na vyšší úrovni, na druhou stranu některé týmy nejsou takové.