Dva prezidenti se stříbrnou lžičkou v puse

Vangličtině se říká, že bohatí se nerodí v košilce, ale se stříbrnou lžičkou v puse. Osud obdařil patricijskou lžičkou i zesnulého George Bushe seniora, což nepřekvapuje. Zajímavější je, že se přesně na své osmnácté narozeniny dobrovolně přihlásil k námořnímu letectvu. V roce 1942 dobře věděl, do čeho jde. Bojově nasazen byl v devatenácti, tehdy jako vůbec nejmladší letec. V září 1944 útočil na fanaticky bráněný ostrov Čičidžima: stroj po zásahu hořel, Bush ale bojový úkol splnil a poté se nad mořem katapultoval.

Jde o známý příběh s drastickým pozadím – letci, kteří při této akci padli do japonských rukou, byli zmasakrováni, rozřezáni a zneuctěni kanibalismem. Pro Bushe to byla zásadní traumatická zkušenost, mnoho let si kladl otázku: „Proč jsem ze všech přežil zrovna já?“

Republikán Bush nabyl bohatých zkušeností jako člen Sněmovny reprezentantů, ředitel CIA, velvyslanec v OSN. Vedl misi v maoistické Číně a rozvolnil nebezpečné napětí. Mnohému se naučil po Reaganově boku, sám se prezidentem stal ke konci studené války. Místo bombasticky šovinistických výstupů se v klidu setkával s Gorbačovem i Jelcinem, neposmíval se jim, přičinil se, aby rozpad Sovětského svazu neprovázela potupa a chaos. Zásadně se zasloužil o vytvoření zóny volného obchodu s Kanadou a Mexikem. Nerepublikánsky se stavěl proti lobbistům, hlásajícím „posvátné právo“neomezeného prodeje zbraní.

Prohrál volby proti demokratu Billu Clintonovi, ale vzal to klidně. Je milou tradicí, že odcházející prezident nechává nástupci rukou načrtnutý vzkaz. Bush krom jiného napsal: „Milý Bille, není na mně, abych Ti dával rady. Přeji Ti hodně štěstí. Budeš naším prezidentem…“Sociální cítění vyjádřil založením populární organizace pro vzájemnou občanskou svépomoc. Se slovy „Nechci zahnívat“oslavil devadesátiny padákovým seskokem.

Pozitivní životní postoj uvedl Bushe v jistý omyl: uvěřil populárnímu filozofovi Francisi Fukuyamovi, který počátkem 90. let vydal politologicky pochybenou knihu Konec historie s fantaskní předpovědí světového nástupu liberalismu a demokratického klidu. Omyl se dá pochopit, to se prostě slušným lidem stává, zvláště prezidentům sjednotitelům.

Donalda Trumpa Bush nepodpořil, dokonce dal hlas Hillary Clintonové. „Ten člověk neví, co znamená být prezidentem. Je to nadutec, jde jen za vlastním egem. Je příliš lehké rozněcovat zlobu.“Prezidentské začátky bývají v Americe podobné, i Trumpa krmili stříbrnou lžičkou. Tím ovšem podobnosti končí. Současnému vrchnímu veliteli se totiž jaksi nedařilo narukovat. Je to taková smutná historie: američtí vojáci odjížděli do Vietnamu a Trumpa zrovna rozbolely nohy…