Florbal není jen bublina
Florbalisté mají jisté čtvrtfinále, ale rozpaky zůstávají. Milan Garčar věří, že bude líp. Dnes.
Býval komentátorem Eurosportu, a tak se nebojí mluvit bez vytáček. I proto po nečekané porážce od Lotyšska, která málem ztížila florbalistům cestu za medailí, pětatřicetiletý bek Milan Garčar prohlásil: „Vypadali jsme jako banda ignorantů a jelit.“Leč jako nejstarší z hráčů a účastník pátého šampionátu nesmí být jen kritikem. Už během nedělní cesty z O2 areny do hotelu dumal, jak tápající mužstvo probudit. A přišel s tím, že si před dnešním duelem se Švýcarskem pustí dokument Tým na hraně o cestě hokejistů za titulem v roce 2010.
Nakonec to dnes nebude zápas o bytí, protože díky včerejší výhře Německa nad Lotyšskem mají Češi jisté čtvrtfinále. Ale hra drhne.
Cítíte podobnost s hokejisty?
Vidím tam symboliku. Jejich situace byla podobná srabu, do kterého jsme se dostali my. I nám málem play off začalo už dnes, o dva dny dřív, než jsme si mysleli. Přemýšlel jsem, o čem mluvit, abychom nespadli do hlubší díry, ale abychom to brali jako odrazový můstek.
Povede se to?
Každý vidí, že naše rozpoložení není ideální, a my sami víme, že potenciál týmu je o dost výš, než prezentujeme. Ty věci hodně řeším v hlavě. Je mi pětatřicet, je to pro mě spurt do cílové rovinky a už nejsou další možnosti, abych si řekl, že když to nevyjde letos, připravím se za další dva roky. V hlavě jsem si vybavil i rok 2012, kdy jsme taky prohráli s Lotyšskem a pak ve čtvrtfinále prohráli s Finskem. Když jsme se tehdy s brankářem Davidem Rytychem vraceli do Helsingborgu, kde jsme hráli, cítil jsem se prachbídně. Klub měl na mistrovství ještě jednoho Švéda a Fina, kteří si to rozdali ve finále, a my byli sedmí. Hrozné. V tom roce 2012 jste zůstali zostuzeni především vy. Teď ale český florbal chce šampionátem zasáhnout široké masy. A pokud nezlepšíte hru, bude to těžké. Ano, ale primárně hrajete na hřišti sám za sebe, soustředíte se na své dílčí úkoly. Nemůžete se zatěžovat, že hrajete za tohohle člena unie, za tohoto sponzora, za florbal celkově. To je pak pro hlavu tolik informací a tak zavazujících, že ty důležité myšlenky ve finále utečou. Naše přání – stejně jako celé komunity – je, aby se florbal prodal ještě víc. Ale musíme jít na plac s čistou hlavou, protože pokud byste dal špatnou nahrávku a první, co vás napadlo, že teď lidi florbal pohaněj, je to cesta do pekel.
Ale může se to stát, že?
Musíme makat, aby od úterý bylo vidět, že náš tým má jasnou vizi a skvěle prezentuje něco, co zažilo v Česku raketový boom a právem se dostává mezi velké sporty. Víme, že jsme teď ambasadoři celého mladého sportu, který se rve mezi házenou, basketbal a mezi všechny ty kritiky, kteří nemohou tomu našemu pahokeji přijít na jméno. A jsme u tradičních námitek, že florbalu je v médiích plno. Že tlak jste si sami na sebe ušili tím, jak svaz šampionát velkoryse pojal. Co vy na to? Naše unie dělá svou činnost tak, že by se další sporty mohly učit. Je tam nasazení a láska k florbalu ve všech směrech. A kde jinde bychom měli mít velká očekávání než doma, zvlášť když se považujeme za tým z první čtyřky. Není to nic přestřeleného, nafouknutá bublina. Florbalový příběh se odvíjí v Česku dlouho, nezrodil se ze dne na den. Mraky lidí se mu věnují roky. Takže samozřejmě máme touhu, abychom naplnili ta očekávání. Neděláme to ale kvůli unii, ale proto, že chceme.
Má tým sílu splnit to?
Má. Vnitřně nás porážka s Lotyšskem užírá, protože se dotýká nás. Ne, že někdo v diskusi píše, že je to špatně poskládaný tým a že jsme nic nepředvedli. To druhé víme sami dobře, protože jsme toho součástí. Jsme hrou daleko za tím, co odpracoval český florbal a co bychom mu měli vrátit.
Takže rada, jak se zlepšit?
Každý musíme přidat na hřišti. Jsem přesvědčený, že herní potenciál kluků, kteří tu jsou, je hrozně vysoko. Jsou tady zkušení hráči i mladí, kteří mají velkou budoucnost před sebou. Zatím jsme ale prodali pár mizivých procent. Takže potřebujeme otevřít ten zbytek. Musíme mít pocit, že si jdeme
zápas užít. To neznamená jít na hřiště bez zodpovědnosti, ale že budeme mít radost z toho, že můžeme hrát sport, který milujeme. A že ty dovednosti pak vytrysknou a všichni v hledišti i u televize to poznají. Věřím, že to nastane a že to bude vidět. Moc dobře si uvědomujeme, že výkony, které jsme zatím podávali, jsou špatné.
Kdysi jste komentoval na Eurosportu,
pak pracoval v České televizi. Čím se živíte teď? Jsem učitel na základní škole. Míval jsem angličtinu, teď mám tělocvik a k tomu výchovu ke zdraví – učím děti zdravému životnímu stylu. Na mistrovství jsem si vzal poslední zbytky dovolené, ale ani v nejmenším nelituji. Je to pro vás i větší zodpovědnost? Přece jen je florbal hitem na školách a umím si představit, že pro mnohé žáky jste vzorem. Souhlasím. Spousta dětí na nás chodí na klubové úrovni (Garčar hraje za Spartu, vedoucí tým české superligy), spousta i na zápasy mistrovství. Ve škole se s nimi o florbale bavím, žáci se zajímají o detaily a mě to těší. Je tu velká kupa dětí, které florbalem denně žijí, a není to jen o tom, že si během mistrovství nalepí na tvář vlaječku. Fandí nám a prohry si hodně berou. My tady ještě můžeme spoustu věcí změnit a já věřím, že se to v úterý začne otáčet. Švýcary jste před mistrovstvím světa dvakrát porazili. Snad to bude mít pozitivní efekt a získáme první místo ve skupině.