Příběh staré metropole
Obrázky ze Zlaté Prahy
Jan Bohata
NOVÉ MĚSTO Drotaři, šlejfíři, drvoštěpové, preclíkáři stejně jako další rázovité figurky nenávratně zmizeli z ulic metropole. Zhlédnout nejen tyhle osobité obyvatele královského hlavního města 60. až 90. let 19. století lze nyní v Muzeu hlavního města Prahy (MMP), které otevírá výstavu Zlatá Praha.
Ta prostřednictvím fotografií a ilustrací z kdysi oblíbených časopisů provede návštěvníky českým hlavním městem druhé poloviny 19. století. Tedy érou, kdy se česká metropole osvobodila z krunýře hradeb a v srdci rakouské monarchie prožívala nebývalý rozkvět.
„Na rozsáhlé sbírce xylografií neboli dřevorytů, detailně dokumentujících život Prahy druhé poloviny 19. století, jsme pracovali čtyři roky. Pro výstavu jsme jich vybrali tři sta. Kniha Zlatá Praha, doprovázející expozici, obsahuje tisíc snímků,“představila akci Pavla Státníková, spoluautorka výstavy a hlavní kurátorka sbírek MMP.
Tvůrci výstavy pražské proměny dokumentují na základě obrázků z časopisů Zlatá Praha, Světozor či Květy. „Ilustrované časopisy představovaly specifický fenomén. Šlo o prostředek, jak čtenáři co nejlépe představit popsaný děj. Xylografie umožňovala tiskařům snazší výrobu,“vysvětlil spoluautor výstavy Jiří Lukas.
Zlatá Praha doplňuje další akce aktuálně probíhající v hlavní budově MMP. „Materiál pro tuto expozici je opravdu úžasný. Rozšiřuje výstavu Praha 1848–1918,“řekla Zuzana Strnadová, ředitelka MMP.
Pochodně i bubenečský Štrozok
Jedna z nejzajímavějších částí výstavy nabízí pohled na život v pražských ulicích přibližně před 150 lety. Rázovité figurky na obrázcích nabízejí k prodeji pečivo, mléko i podomácku vyřezané vařečky, anebo se dohadují u krámku na okraji někdejší Páté čtvrti neboli starobylého ghetta zažívajícího poslední roky před asanací.
Prožít lze také sváteční okamžiky se starými Pražany. Například na svatojánské pouti anebo polozapomenutých veselicích, jakými byly sokolské šibřinky nebo například bubenečský Štrozok. „Bubenečský Slamník či Štrozok představoval profesní akci, při níž se na návsi obce scházeli především krejčovští tovaryši,“popisují podobu slavnosti historici. Slavnosti jako Štrozok bývají dnes k vidění pouze zřídka, doprovází zpravidla nějaké kulaté či půlkulaté výročí obce.
Druhá polovina 19. století přinesla nový fenomén, rodinné výlety „za brány“města. Ani na to nezapomíná Zlatá Praha. V éře před masovou turistikou se lidem z metropole nabízela putování třeba jen do Grébovky, ti náročnější se vydali rozeklaným divokým terénem Šárky a odtud do Podbaby.
Pražané s dobrodružnější povahou vyráželi na celodenní cesty parníkem po Vltavě, a to až do Štěchovic. „Městečko na levém břehu vltavském, v hejtmanství smíchovském, jest oblíbeným cílem Pražanů. Asi hodinu odsud nalézá se romantické údolí proudů Svatojánských,“představil lokalitu oblíbený a první moderní tuzemský bedekr, Řivnáčův průvodce po Království českém.
Mimořádné, dnes těžko popsatelné
zážitky, nabízely také oficiální akce. Například slavnostní defilé, spojené s definitivním návratem českých korunovačních klenotů do Prahy v létě 1867. Série vystavených ilustrací také představuje slavobrány a iluminace, na oslavu návštěvy rakouského císaře a českého krále Františka Josefa I. roku 1874.
Pivovarské vítání císaře
Například v Hyberňácké (dnes Hybernské) ulici Jeho Veličenstvo vítala slavnostní dekorace pražského pivovarnictva. Pražané nezapomínali ani na patriarchu českého dějepisectví, uctili ho slavnostní pochodňovou poutí k jeho bytu v Pasířské ulici, která dnes nese jeho jméno, tedy Palackého. Slavnostním momentem se bezesporu stalo také položení základního kamene a stavba Národního divadla. Mimořádný zdroj vlastenecké hrdosti pro Pražany představovala Jubilejní zemská výstava v Královské oboře v roce 1891.
Zlatá Praha nabízí obrázky města, rozšiřujícího se za hradby zbourané po pruské okupaci v roce 1866. Tehdy se začala rozvíjet rázovitá proletářská předměstí jako Žižkov i patricijská obec vinohradská. Praha stavěla mosty, třeba Řetězový, i nová nádraží, jako to pojmenované po Františku Josefu I.
Naopak pod údery palic a krumpáčů mizely stavby staletí charakterizující tvář města. „Jde například o kapli sv. Ludmily u chrámu Panny Marie pod Týnem,“řekl Lukas. Ze Staroměstského rynku zmizel Krennův dům, z Karlova náměstí špalíček barokních domů stojících naproti kostelu sv. Ignáce. Zmizel třeba i pozdně románský kostel sv. Lazara na rohu nynějších ulic Lazarské a Omladinářů.