Malý princ se vrací ke mně a já k němu, líčí Cina
PRAHA Už před dvěma lety tu zazářil jako princ v pohádce Šíleně smutná princezna, nyní však čeká Jana Cinu na půdě pražského divadla Studio DVA velká premiéra. V dramatizaci Exupéryho klasiky Malý princ hraje úplně sám. Specifickou novinku plnou hudby v režii Šimona Cabana uvede divadlo v premiéře už zítra. „Procházím stavy od úplného nadšení až po noční můry. Uvidíme, kam se vydáme a kam dojdeme po cestě s Malým princem,“hlásil Cina z finálních zkoušek náročné novinky.
V kolika letech jste Malého prince četl? Patřil mezi vaše oblíbené knihy?
Myslím si, že jsem Malého prince četl poprvé „až“v deseti letech. Intenzivně jsem se k němu pak vracel v patnácti. No a po dalších patnácti letech se teď ke mně vrátil on, a to velmi intenzivně.
O knize se říká, že je pro děti i dospělé, bude to tak i s divadelní adaptací?
Pevně věříme, že děláme představení pro všechny lidi s fantazií, a je jedno, zda jsou dětmi, či dospělými.
Budete celou dobu na pódiu sám – je to pro vás dosud nejtěžší divadelní role?
Ano, ale doufám, že se stane také mou nejoblíbenější. Je v ní pořád co objevovat a pokaždé to bude jiné.
K představení vychází i hudební album, jaký žánr tedy diváky čeká? Muzikál? Činohra s písničkami? Koncert?
Hudebně je to široké stejně jako Malý princ sám. Symfonická hudba Kryštofa Marka má v sobě sílu dostat člověka velmi jemně a citlivě až na kolena.
Je podle vás osobně Malý princ spíše pohádka, anebo filozofický traktát?
Jde o oboje, a to je na celém příběhu tak fascinující. Neznám nikoho, koho by nechával Malý princ chladným.
A na jakou se můžeme těšit scénu?
Na krásnou. Jakub Kopecký připravil něco mezi laboratoří, observatoří a hřištěm.