Absolutno v Dejvickém divadle zmate a znejistí
Kouř, opona s motivem vyšehradského kostela, postava v černých brýlích a stříbrně se třpytící kombinéze. Už první momenty nejnovější premiéry Dejvického divadla naznačí, že diváky tentokrát tradiční činohra rozhodně nečeká.
Absolutno, kabaret o konci světa, zde zrežírovala Anna Davidová, nastupující umělecká šéfka brněnské Husy na provázku, která platí za jednu z nejzajímavějších režisérek generace dnešních třicátníků. Spolu s dramaturgyní Terezou Marečkovou si pro svou premiéru na prestižní pražské scéně jako předlohu vybrala Továrnu na absolutno od Karla Čapka, pod jejíž dramatizací je podepsán Egon Tobiáš.
Blyštivý kabaret
Zvolili kus nelehký – sám Čapek už v předmluvě k druhému vydání z roku 1926 uznává, že Továrna na absolutno je v podstatě nekonzistentní dílo, které vznikalo na pokračování formou fejetonů. Sám píše, že nevěda, jak se dobrat konce, svůj počin místy výrazně natahoval.
I snad proto tvůrci své Absolutno v Dejvickém divadle pojali jako kabaret. Tam, kde Čapek svým lehkým perem žene děj debatami postav, hrají i v Dejvickém činohru. Ovšem tam, kde se autor rozmachuje k dalekým úvahám o moderní úloze náboženství, popouští uzdu pesimistickým (ovšem tradičně pekelně trefným) předtuchám velkých válek a krocení atomu, vidí diváci mozaiku vstupů, které tyto jeho vize znázorňují. Dojde tak například na několik samostatně stojících scének (výtečný moment s papežem) i několik hudebních a tanečních vstupů. Celý večer spojuje bizarní pseudofuturistická atmosféra, kterou hercům pomáhá budovat i alobalově stříbřitá scéna a hypnotizující hudba Ivana Achera.
V ústředních rolích Čapkova Absolutna, tedy vynálezce tajemného Karburátoru Marka a podnikatele Bondyho, se představili Jaroslav Plesl a Václav Neužil. Právě oni spolu s hostující Annou Schmidtmajerovou táhnou činoherní část představení. První a hned velice výrazné role v novém působišti se pak dostalo herci Lukáši Příkazkému, který ztvárnil především právě do onoho stříbřitého obleku oděného konferenciéra, jenž prolétává všemi žánrovými odbočkami inscenace.
Podobně jako kdysi ve svých výtečných Bábách v Divadle Na zábradlí, i zde nechává režisérka herce ve vedlejších rolích různě procházet ve vtipných choreografiích na pozadí scény. Zdejší ansámbl vůbec opět ukázal svou tvárnost, díky které dokáže souznít i s tak náročnými kusy.
Absolutno tedy patří k tomu nejméně přístupnému, co lze v současném repertoáru Dejvic najít; stálého diváka zmate, znejistí a možná ho bude i nudit. Jisté ale je, že se dočká netradičního večera, kterým podobně jako Příkazkého oblek probleskuje síla a humor Čapkových myšlenek. „Nastala na světě neomezená hojnost všeho, čeho je lidem třeba. Všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti,“zazní třeba. Je ovšem otázka, nakolik dílo obstojí jako samostatné divadlo bez znalosti předlohy.
Nápad uvést Čapka formou kabaretu měli tuto sezonu i v malém pražském Divadle D21 a jejich minulý týden uvedená Válka s mloky vychází z toho srovnání přeci jenom o trochu srozumitelněji.
Absolutno, kabaret o konci světa Dejvické divadlo