Jako podnikatel můžu všechno
Až dvě pětiny zaměstnanců uvažují o volné noze. Láká je nezávislost, bojí se ztráty jistého příjmu
Bohdana Jarošová
Ztráta pravidelného výdělku je největší obavou lidí, kteří chtějí zkusit štěstí s vlastním byznysem. Přitom až dvě pětiny pracovníků, kteří každodenně docházejí do zaměstnání, si s myšlenkou na podnikání alespoň pohrávají. Zjistil to nejnovější průzkum společnosti Ipsos. Ekonomika šlape, podniky majitelům vydělávají a řadoví zaměstnanci váhají, zda si z obrovského koláče neukousnout větší sousto než doposud.
„Vstup do podnikání zvažují výrazně častěji zaměstnanci malých firem do zhruba patnácti zaměstnanců, vysokoškolsky vzdělaní lidé, pracovníci na nižších a středních vedoucích pozicích a zaměstnanci z Prahy,“prozrazuje Lenka Šilerová, výkonná ředitelka HR & ERM agentury Ipsos. S čím je třeba na cestě k osamostatnění počítat, zvládne překážky skutečně každý a stojí to za to?
Ředitel na volné noze
Vít Endler skočil do podnikání z křesla generálního ředitele. „Nejtěžší pro mě bylo se nevrátit zpět. Jako zaměstnanec jsem měl jistotu vysokého a pravidelného příjmu. Jako podnikateli moje příjmy na začátku spadly na zhruba třetinu. Bylo těžké odolat nabídkám zaměstnaneckých míst s vysokým platem,“říká bývalý generální ředitel Mall.cz, který dnes vede web o finanční nezávislosti. A nebyly to jediné ztráty.
„Pokud jdete na volnou nohu z vysokého manažerského místa, je nutné myslet také na své ego. Rázem neovládáte velké rozpočty a pro lidi, se kterými jste se stýkal, najednou přestanete být zajímavý. Přestanou vás zvát na večírky, večeře a obědy. Najednou už nejste ten Velký šéf,“popisuje první měsíce podnikání.
Všechny těžkosti ale převálcovala velká motivace. „Jestliže vám zaměstnavatel platí vysoký plat, chce od vás plné nasazení a také vaši přítomnost v kanceláři. Jako podnikatel můžete pracovat odkudkoli na světě a svou práci si můžete rozdělit v průběhu dne,“říká Endler. Pochvaluje si i to, že jeho rozhodnutí už neovlivňují zájmy akcionářů a odměny si může odměřovat po svém. „Přesednete v autě, které se jmenuje život, ze sedadla spolujezdce na sedadlo řidiče,“připojuje bonmot.
Jenomže ne každý se cítí na to rovnýma nohama skočit do neznáma. „Právě strach ze ztráty jistého příjmu trápí zaměstnance při zvažování samostatné výdělečné činnosti nejvíce, uvedlo to 60 procent z nich. Ztráty příjmu se obávají více lidé z větších firem, které mají padesát a více zaměstnanců, a ti, kteří jsou méně spokojeni v současném zaměstnání,“upřesňuje Lenka Šilerová.
Chce to rozvahu
Vzít život pevně do svých rukou chtěla před lety i keramička Stanislava. Její podnikatelský příběh podtrhuje i výsledky agentury Ipsos. „V zaměstnání se lidé mnohdy nedokážou realizovat tak, jak by chtěli. Proto také šedesát procent možných budoucích podnikatelů uvažuje o alespoň částečné změně oboru,“představuje Šilerová.
Stanislava práci v oboru nenašla a pracovala jako pošťačka. Po několika letech sebrala odvahu, vzala si od banky několikasettisícovou půjčku a v boční ulici blízko centra města si otevřela svůj sen – malý krámek s upomínkovými předměty. Jenže do obchodu z centra města jen málokdo našel cestu. „Chodila jsem s letáky, nabízela zboží v akci, nic nepomáhalo,“říká mladá žena. Aby obchod udržela, začala nabízet i zboží spřátelených umělců, ale tím se zadlužení jen prohloubilo. Po třech letech krámek definitivně zavřela a dodnes ještě nemá splacený celý dluh. „Zboží netáhlo nebo byl obchod daleko od centra, nedokážu říct, kde byla chyba,“krčí rameny Stanislava.
Výdrž je podle Víta Endlera většinou lakmusovým papírkem úspěchu a nebo neúspěchu podnikání. „Výrazné procento podnikání skončí do dvou let. První dva až tři roky jsou opravdu nejtěžší a je nutné to vydržet, hledat neustále cesty, jak své podnikání zlepšit a posunout dál,“radí Endler.
Dvaadvacet let na volné noze letos oslavuje lektorka a moderátorka Olga Medlíková. „Měla jsem obavu, zda bude zájem o to, co nabízím. Naštěstí byl, za což jsem vděčná,“říká autorka populárně naučných knih o etiketě či lobbingu. Podle ní je nejdůležitější rozvaha před začátkem. „Určitě to chce kvalitní přípravu. Finanční plán, rozbor trhu, zjistit, jestli bude o nabízenou službu nebo produkt zájem, ujasnit si, jak bude člověk svou práci nabízet. Mít promyšlenou strategii práce s cílovou skupinou, způsoby oslovování, kdo mu může pomoct a jak. V podstatě děláte v malém to, co firma ve velkém,“vypočítává Medlíková.
Volno? Ani náhodou
Podle průzkumu Ipsos pochází 83 procent současných podnikatelů a živnostníků ze zaměstnaneckého poměru. A i v jejich případě byly motivací ke změně touha po nezávislosti, potřeba svobody a flexibility. Nadšení z nezávislosti ale mírní Petr Gürth, ředitel a spoluzakladatel společnosti se streetworkerovou módou Snapbacks.cz: „Časem se ukázala výhoda v podobě volnosti zároveň i nevýhodou. S vidinou supervýdělku si člověk nabere více práce, než je zdrávo, pracuje po večerech, nechodí s kamarády ven a podobně. Zaměstnanec má dost jistot, omezenou pracovní dobu, čistou hlavu, když jde domů.“
Podobně to vidí i Andrea Kačírková, která před rokem a půl v Silůvkách na Brněnsku začala péct cukroví. Před Vánoci, Velikonoci, ale také když se nahromadí objednávky na svatby a rodinné oslavy, vstává už v pět ráno a pracuje hluboko do noci. „Je těžké odmítnout lidi z vesnice, kterým peču na oslavy po celý rok a před Vánoci bych jim nevyhověla. A tak se stalo, že letos místo sto dvaceti kilo drobného cukroví, které jsem plánovala, peču sto padesát. A už mám objednávky i na příští Vánoce,“říká Kačírková.
Také její příběh jako by vypadl z průzkumu společnosti Ipsos, který uvádí, že zhruba polovina zaměstnanců, kteří šli na volnou nohu, zcela změnila obor. „Jsem vyučená prodavačka, ale pracovala jsem i v továrně a cukroví pekla ve volnu jen pro známé. Když toho bylo už hodně, muž mi řekl, že buď práce, nebo pečení, tak jsem se rozhodla pro živnost,“říká spokojená cukrářka.
Ani krok zpět
Přes všechny těžkosti se zdá, že kdo jednou okusí žít na volné noze a přetrpí první náročná léta, zpět do zaměstnání se nežene. „Drtivá většina, a to celých devadesát procent, neplánuje návrat zpět do zaměstnaneckého poměru. Tedy podnikání jim pomohlo se plně realizovat,“vysvětluje Lenka Šilerová z Ipsos.
„Lituji lidi, kteří pracují jen pro peníze. Zaprodají polovinu svého denního života. A ještě víc lituji ty, kteří dělají, co je nebaví a ještě si málo vydělají. Pro mě podnikání znamená dělat to, co mě baví, a mít příjem, který potřebuji mít,“říká majitel CBS nakladatelství Milan Paprčka.
I když to zní jednoduše, ne každý těžkým obdobím začátků projde bez šrámů. „Podnikání musíte dát plnou pozornost, aby bylo úspěšné. Můj první pokus o podnikání ztroskotal právě na tom, že jsem si myslel, že již všechno vím, a vše jsem chtěl zvládnout sám,“přemítá investor Vít Endler.
redaktorka MF DNES