Návrat dobrodruha
Příběh Miroslava Fryčera ožívá v jeho milovaném Torontu díky knize, jež o něm vyšla i v zámoří
Karel Knap
Chtějí-li si fanoušci soupeřů rýpnout do Toronto Maple Leafs, jízlivě skandují: „Sixty seeeven, sixty seeeven!“Právě od jara 1967 totiž slavný klub marně vyhlíží triumf ve Stanley Cupu.
Současná partička komandovaná koučem Babcockem probouzí ve městě na břehu jezera Ontaria víru, že se stříbrné mámení v blízké budoucnosti zhmotní a šestnáctikilový pohár se ze Síně slávy přestěhuje jen pár set metrů přes koleje do Scotiabank Areny.
Že prokletí pomine, doufá rovněž Miroslav Fryčer, bývalý útočník místního týmu. „Moc bych Torontu vítězství přál,“říká současný trenér Znojma, jenž se do povědomí skalních příznivců Leafs vrátil díky autobiografii Můj divoký hokejový život, kterou s ním sepsal, do angličtiny nechal přeložit a v zámoří vydal novinář Luboš Brabec.
Dobrodružný útěk za svobodou z komunisty spoutaného Československa, povedená představení šikovného křídla ve Vítkovicích, reprezentaci, Quebeku či Torontu, odvázanou atmosféru a večírky v NHL 80. let i jejich následky na zhuntovaném Fryčerově těle přiblížily v obsáhlých článcích svým čtenářům deníky Sun a Star.
„Novináři mi věnovali hodně prostoru. Známí a kamarádi mi píšou, že se knížka povedla, což mě hřeje u srdce,“tvrdí devětapadesátiletý muž, po transplantacích jater a ledviny
vděčný za každé nové ráno.
„Čtyřicet let jsem hřešil. Byl mi předložen účet, který jsem musel zaplatit. Naštěstí jsem stále tady, žiju své osobní prodloužení,“řekl Fryčer pro Toronto Star.
Své poselství zopakoval též reportérovi deníku Sun: „Někdo se za problémy s pitím stydí. Já o nich mluvím bez zahanbení. I kdybych od alkoholu odradil jednoho člověka, stálo by to za to. Když vidím, že se někdo řítí do potíží, varuju ho: Zpomal, jsi sám sobě největším nepřítelem.“
Zdravotní trable ho v posledních čtyřech letech do milovaného Toronta nepustily. Přátelé se vyptávají, kdy zase s manželkou Lenkou dorazí. Fryčer pověrčivě klepe na dřevo, že se cítí docela dobře: „Všechno drží!“A tak plánuje, že se do Kanady vypraví na jaře či v létě 2019.
„Už při příletu nad Toronto na mě dolehne jeho kouzlo. Líbí se mi panoráma mrakodrapů vystupující z jezera. Mám rád centrum města, a když jedu kolem Maple Leaf Gardens, vybaví se mi obzvlášť krásné vzpomínky.“
V budově, kde dřív hrávali Leafs, je nyní obří obchoďák. „Jednou jsem stál u pokladny a říkal si: Tady někde bývala modrá čára.“
Právě před 30 lety v Gardens nastoupil naposledy – už ne za domácí tým, nýbrž za hostující Detroit.
Potěšilo jej několik děkovných a oslavných transparentů, které si diváci Leden 1986 přinesli na tribuny. Dvakrát skóroval při přesilovkách a po triumfu 8:2 pokynul bělovlasému muži na střídačce Leafs vytrčeným prostředníkem. Kouč Brophy jej totiž v předchozích ročnících šikanoval a v podstatě vyštval z Toronta.
„Je nejhorší člověk, jakého jsem potkal. A to jsem v Československu zažil hodně soudruhů,“řekl tehdy žurnalistům.
Fryčer v NHL působil též v Quebeku, Detroitu a Edmontonu, nejvíc ale přilnul k Torontu, kde válel od března 1982 do června 1988.
„Vztah ke klubu je ve mně zakořeněný. Jak se říká: Jednou Leaf, navždy Leaf. Pořád sleduju, jak se mužstvu daří. Denně kontroluju výsledky, čtu Sun.“
Moc se mu nezamlouvalo, jak se teď švédský forvard Nylander handrkoval se šéfy o výši platu a ztratil přes dva měsíce ze základní části. Sám by prý raději hrál, a za angažmá v centru hokejové říše by dokonce nabídl slevu na své služby.
Gáže v NHL považuje za přemrštěné, současné hvězdy varuje před zlatokopkami: „Za nás slečnám stačilo, že se v noci pobavily s někým z Leafs. Nelíčily na nás pasti. Teď si na ně takový Auston Matthews musí dávat velký pozor. Vidí za hokejisty obří balíky peněz.“
Nejvíc jej však zajímá tažení Babcockovy bandy za Stanley Cupem.
„Mančaft je dobře poskládaný. První krok je postoupit do play off, v něm pak začíná nejtěžší šichta. Už je opravdu načase, aby se pohár vrátil do Toronta. Fanoušci by si ho zasloužili. Město by se zbláznilo radostí. Tak na dálku držím palce.“