Nejvíc bolí zápěstí, kvůli těžké pušce
stráž legionářské uniformy a převlékla se do polních uniforem. K jejich bojovému nasazení však nedošlo.
Za protektorátu byla stráž zrušena, legionářská tradice zapomenuta, čs. armáda se změnila na Vládní vojsko. A právě jeho 1. prapor byl určen na střežení sídla protektorátního prezidenta. Němci ale českým vojákům nedůvěřovali. „Hlídali jen III. hradní nádvoří s katedrálou, u bran Hradu hlídkoval wehrmacht a příležitostně i jednotky SS,“popisuje Špitálník. V květnových dnech se také poprvé a naposledy zapojila stráž do bojů, její příslušníci bojovali na barikádách při Pražském povstání.
Za 2. světové války existovaly Hradní stráže dokonce dvě. Kromě 1. praporu Vládního vojska měl svou stráž i prezident v exilu Edvard Beneš. Ta se po jeho návratu do Československa ujímá i střežení Hradu. „Brány Hradu tehdy střežili její příslušníci v britských Battledressech,“popisuje Špitálník. Hradní stráž se tehdy doplňovala z příslušníků zahraničních jednotek, ale poprvé do jejích řad přicházejí i první branci.
Velké změny přicházejí se začátkem totality. Vojáci dostávají uniformy po sovětském vzoru a jednotka se dostává pod velení ministerstva vnitra. V srpnu 1968 opět přichází bojová pohotovost, ale nakonec Hrad se zbraní v ruce nebrání.
Poslední změna přišla v roce 1990. Zelené uniformy nahradily známé modré podle návrhu oscarového výtvarníka Theodora Pištěka. „Tyto uniformy se udržely nejdéle, už skoro 30 let,“popisuje Špitálník. V současnosti má stráž zhruba 650 osob, a dokonce v ní slouží i několik žen. Sté výročí připomene dnes ve 14 hodin slavnostní nástup.
Poprvé veřejně vystoupili letos v září při státní návštěvě. Podruhé se ukážou dnes na slavnostním nástupu oslav sta let založení Hradní stráže. Příslušníci Aktivní zálohy Armády ČR na Pražském hradě zajistí čestnou stráž jako doprovod programu.
Vojáci „záložáci“ale nejsou stejně jako jejich kolegové profesionálové jen ceremoniální vojáci s tváří bez vad a jizev a v parádních uniformách od výtvarníka Theodora Pištěka. Jako ostatní musejí zvládnout i strážní službu, tedy ochránit sídlo hlavy státu. „Chce se po nás taktický, střelecký i bojový výcvik. Zároveň musíme umět pořadový výcvik na takové úrovni, abychom mohli zajišťovat reprezentační akce,“říká
(na snímku dole), v civilu milovník vojenské historie a vrchní ministerský rada na ministerstvu zemědělství.
stráže Jan Gallas
Hodně lidí si to myslí, ale to není pravda, čestných stanovišť je poměrně málo. Je to hlavně strážní služba.
Vojáci Hradní stráže chodí na službu normálně v maskáčích a ozbrojeni a primárně zajišťují ostrahu sídla prezidenta na Pražském hradě a v Lánech. Voják musí být schopen zadržet pachatele v jakémkoli okamžiku za použití hmatů, chvatů, chladné zbraně (nůž, šavle), teleskopického obušku či v krajním případě střelné zbraně. Reprezentační služba je třešnička na dortu. Ano, velmi. Pořadová příprava je sama o sobě náročná na cviky s puškou. My bychom měli umět to, co standardní pěchota. Chce se po nás taktický, střelecký, bojový výcvik, boj zblízka, zadržení osob, ale zároveň musíme umět pořadový výcvik na takové úrovni, abychom mohli zajišťovat reprezentační akce. Na naši první akci státní návštěvy jsme jen pořadovku nacvičovali čtyři dny každý den osm hodin.
Bolí to?
Nejvíc pravé zápěstí, protože zbraň, která váží přes čtyři a půl kila, se drží v pravé ruce. Bolí ale i záda a nohy, protože třeba hodinu a půl stojíte v pozoru.
Je na pochodování třeba talent?
Existuje procento lidí, kteří to nezvládnou. Důvodem je koordinace motoriky, jsou lidé, kteří mají vady chůze, jsou takzvaně mimochodní, mají problém s pružností, jsou strnulí. Je to velká dřina. Tenhle typ pořadových cviků se učí jen u Hradní stráže a Čestné stráže. Když jdu do služby, jsem ostříhán nakrátko, nikde mi netrčí vlasy, jsem čistý a hladce oholen.