Co s nimi: kontaktovat, nebo nechat na pokoji?
Na Zemi ještě žije asi 100 kmenů téměř nepoznamenaných moderním světem
Ladislav Kryzánek
Jsou poslední z posledních. A kvapem jich ubývá. Poté, co Sentinelci nedávno zabili amerického misionáře Johna Allena Chaua, jehož považovali za nežádoucího vetřelce, se ve světě rozhořela debata o tom, jak vlastně k posledním izolovaným kmenům přistupovat. Kontaktovat je a snažit se jim pomoci s bolestivým přechodem do světa internetu a globalizovaných ekonomik, nebo je nechat úplně na pokoji a jen dohlédnout na to, aby je nikdo nerušil?
Tradiční společenství představují okno do světa, jaký existoval po tisíce let lidské evoluce a dnes přežil jen v nepatrných enklávách neprostupných pralesů jako skanzen doby kamenné.
Těžko říci, proč nás tyto exotické kmeny tak fascinují. V mnohém se nám tito lidé podobají, v jiných ohledech jsou velice odlišní, až nepochopitelní. Přes tuto matoucí směsici podobností i odlišností nám pohled na ně říká: takhle nějak žili kdysi i naši předkové. Tento životní styl utvářel i nás.
„Na základě terénního výzkumu a satelitních snímků soudíme, že dnes se ve světě vyskytuje zhruba stovka takových drobných kmenů,“říká Jonathan Mazower z organizace Survival International, která se snaží tyto izolované ostrůvky jinakosti chránit. Většina z nich žije v amazonském pralese, ostatní pak na izolovaném ostrově Severní Sentinel v Indickém oceánu (nominálně součást Indie) nebo případně v odlehlých oblastech Nové Guineje.
Ač jsou tato tradiční společenství často navzájem dosti odlišná, jedno mají společné: až zarputile nechtějí mít s okolním světem nic společného. Přichází-li k nim cizí lidé, reagují vesměs násilně.
Kontakt může být smrtící
Často tak nejspíš reagují intuitivně, jak se však ukazuje, není to od věci. „Mají pro své chování opodstatněné důvody, jež plynou z jejich zkušeností,“řekl Mazower pro server CNN.
Domorodci se podle něho snadno mohou stát oběťmi běžných onemocnění, jako je třeba chřipka, proti níž nemají imunitu. „I to může být důvodem, proč se tak tvrdošíjně brání kontaktům s neznámem,“dodal antropolog.
Dalším motivem je třeba zakořeněný strach ze špatného zacházení. V jejich kolektivní paměti jsou nejspíš zasuty vzpomínky na vyvražďování
Přestože státy, na jejichž území torza tradičních společenství sídlí, se je dnes snaží před vnějšími vlivy chránit, odborníci se obávají, že osud těchto posledních „svobodných“lovců a sběračů je nejspíš už zpečetěn. Ohrožuje je totiž příliš mnoho nebezpečí a jejich životní prostor se rapidně zužuje.
V Brazílii například loni vyšetřovali zprávy o masakru jednoho z neznámých kmenů, jejž měli způsobit hledači zlata.
Antropologové z univerzity v Missouri, kteří na základě satelitních snímků a fotografií z letadel studují velikost a odolnost jednotlivých skupin, je vesměs klasifikují jako „zranitelné“či „v kritickém stavu“.
Dá se tedy vymizení těchto posledních „svědků“úsvitu lidské historie ještě nějak zabránit?
Robert Walker a Kim Hill, dva renomovaní antropologové, kteří izolované společnosti studují, tvrdí, že nastal čas znovu posoudit „bezkontaktní přístup“, který třeba vlády Brazílie či Peru v posledních letech praktikují. „Pokud se zásadně nezvýší ochrana proti vnějším hrozbám a náhodným střetům, šance, že tyto kmeny přežijí, jsou jen minimální,“napsali v eseji publikované v časopise Nature už v roce 2015.
Organizace Survival chce naopak všechny cizince držet co nejdál od území, kde komunity žijí. „Pak mají šanci, zůstanou soběstační a budou se vyvíjet zdravě,“tvrdí Mazower.