Čas adventu. Doba, kdy Česko neumí řídit
Adventní čas je, bohužel, i doba, kdy všichni sednou do auta a nejlépe ve stejný čas někam jedou. Advent je strašidelný. Přitom jde většinou o maličkosti, které byste ani neřešili. Kdyby se nespojovaly. A zrovna o adventu se maličkosti spojují naprosto pravidelně...
Ledovka. Kdysi při teplotách kolem nuly normálně sněžilo anebo normálně pršelo. Teď ne – teď máme ledovku. A když je ledovka, tak cililink, vyjíždějí cyklisti. Kvedlají se v sedátku, nemohou se rozjet, brzdit se jim taky brzdí špatně... Bonus navíc? Neosvětlený cyklista v černém.
Fronta aut u semaforu. Během adventu kolona. Pořád žiju v tom, že když někdo přijede na křižovatku, tak jí chce hlavně projet. Ne. Rozsvítí se zelená, čekáte, že se mašinerie aut pohne, a... a ono nic. Nevím, co kdo za tím volantem dělá, ale kdyby každý sešlápl spojku, zařadil jedničku a rozjel se, tak se dá celá kolona do pohybu hned, anebo střední a zadní auta s mírným prodlením. Ne – prodlení mají ideálně hned první auta v řadě. Přitom to není složité – semafory mají pořád stejné tři barvy. Na červenou stojím, na oranžovou se připravuju, popřípadě už můžu výše zmíněný úkon se spojkou udělat při ní, na zelenou už jedu doopravdy. Já na zelenou pravidelně stojím, protože si někdo (ideálně někdo „je nás víc“) v autě hraje nebo spí.
Zelená šipka pro odbočení doprava. Někdy mám pocit, že spousta řidičů o její existenci vůbec neví... Mají vyhozený blinkr, svítí jim zelená, ale oni rozjímají...
U zelené šipky je pak i druhý extrém. Stojíte v pruhu, který je pro směr rovně i doprava, první tři auta chtějí jet rovně, čtvrté odbočit, a tak když se rozsvítí šipka, čtvrté auto začne na ty tři před sebou, která ale mají červenou, troubit. Co asi tak ti tři řidiči udělají? Pojedou na červenou rovně, změní názor a uvědomí si, že vlastně chtěli jet doprava, sjedou na chodník, dají si pod auto nálož a odstřelí ho, aby nepřekáželo?
Pak tady máme křižovatky bez semaforů nebo se semafory, které jen blikají. Nedej bože, abyste odbočovali doleva z vedlejší na hlavní, takže dáváte přednost úplně všem. Když nejede kolona zleva, tak jede zprava, popřípadě jede zleva i zprava. Čekáte na skulinku, abyste se mezi auta vklínili i vy, a do toho naproti vám zůstane stát dopravní odborník, který jede rovně, tedy k vám, a má tudíž přednost i on. Jen o tom evidentně neví. Protože když se skulinka objeví a on by měl vyrazit, takže po něm už můžete odbočit, on stojí. Stojí a čeká. Asi na to, až mu nedám přednost a odbočím, anebo na soudný den, je to fuk, prostě nejede, takže do pár sekund se vám kolony zleva i zprava zase obnoví.
Zipování. Myslím, že po těch letech od jeho zavedení je už řidiči chápou a dodržují, ale ne všichni, a rozhodně ne v těchto dnech, když si do místa zipu vystáli dlouhou frontu. Nepustí vás. I tady máme druhý extrém – k místu zipu fronta není, blížíte se k němu sami a do toho se zprava přiřítí frajer, který má potřebu zařadit se před vás, takže zipuje u neexistující kolony...
Probojujete se k obchodnímu centru. Většina parkovišť nemá dopravní značky, takže platí pravidlo pravé ruky. Neplatí. Spousta řidičů o něm neslyšela, v danou chvíli si na ně nevzpomněla, popřípadě je ignoruje. Další spousta řidičů pak dává přednost všem, protože nevědí, co mají dělat. Vy víte, co budete dělat – zase stát.
No a pak je tady zlaté finále – parkovací specialisté. Během roku nad tím i mávnete rukou, ale když se někdo mezi dvě bílé čáry na parkovišti nevejde teď v prosinci, takže jedním autem zabere dvě místa (někdo zvládne i tři), tak už to pocítíte.
Já se tak těším na leden...