Daně jsou povinností i právem
Ladislav Minčič ekonom
Tato věta mne tehdy zcela fascinovala a zneklidňuje mne dodnes. Když se hovoří o lidech, kteří se stali symbolem právní, ekonomické, politické i morální transformace naší země na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, typově vás napadnou jména jako Benda, Burešová, Cepl, Dlouhý, Dyba, Havel, Holländer, Ježek, Klaus, Kocáb, Kočárník, Kroupa, Marvanová, Motejl, Pithart, Sokol, Svoboda (úctyhodných nositelů posledních dvou jmen bylo, pravda, několik).
Každý si přitom dle svého založení představí vlastní sadu jmen. Ta řada, z níž si vybíráme, je dlouhá, vyjmenovat všechny snad ani nelze.
Jenže vedle jmen, která spojuje to, že patřila nejvyšším voleným či jmenovaným představitelům státní moci a že byla díky médiím známa široké veřejnosti, existují i další, běžným občanům skryté osobnosti, jejichž příspěvek k přerodu naší země ve svobodný, demokratický a právní stát s tržní ekonomikou je neméně zásadní.
Zejména uvnitř komunity „daňařů“se za takového člověka považuje Václav Grammetbauer, otec novodobé české daňové soustavy.
Ukázal cestu daním
Své znalosti jako mladý finanční úředník čerpal od dosluhujících pamětníků předtotalitních časů, ze závadných knih vyřazovaných k likvidaci z odborných knihoven, které s nemalým rizikem zachraňoval, nebo z pololegálního sledování nově vydávaných sbírek a věstníků západoněmeckého a rakouského práva, které díky svému jazykovému vybavení detailně znal.
Nabytá reputace nezastupitelného odborníka způsobila, že byl jako bezpartijní zcela bezprecedentně pověřen ještě před rokem 1989 řízením daňového odboru na federálním ministerstvu financí.
Tak se stalo, že po Listopadu nemusela naše nová reprezentace tápat, pokud jde o vytyčení směru, jak reformovat jednotlivé, centrálně řízené ekonomice poplatné odvody, jak vytvářet příjmovou stranu státního rozpočtu, jak uspořádat finanční správu nebo jak organizovat daňové poradenství.
Byl to Grammetbauer, kdo pomohl domácím odborníkům zorientovat se v jemných nuancích vztahů národního práva a práva Evropských společenství. Ve světě se slovutní zahraniční experti dodnes ptávají českých návštěvníků, jak se mu daří. Mnozí bývalí i stávající poslanci a senátoři si dodnes pamatují na jeho zasvěcená úvodní slova k projednávaným mezinárodním smlouvám o zamezení dvojímu zdanění.
Vyřešit to „po rozumu“
Úspěch porad úředníků našich finančních a celních úřadů byl zase zaručen, pokud na nich vystupoval Václav Grammetbauer. A jestliže Grameťák, jak se mu familiárně přezdívalo, přislíbil pohovořit o daňových rájích, strhával se mezi úředníky boj o místa v sále.
Mnoho složitých kauz v daňovém řízení bylo díky němu k oboustranné spokojenosti státní správy i daňových poplatníků, kteří však o původci rozhodnutí dodnes nevědí, vyřešeno – jak on říkával – po rozumu. Stejně tak „po rozumu“bývala v rámci legislativní přípravy nových předpisů nalézána a posléze i nalezena přijatelná kompromisní formulace nejednoho zákonného ustanovení.
Patřil k těm nemnohým státním úředníkům, kteří měli zcela jasno, že jsou zde úřady pro daňové poplatníky, a nikoliv naopak. Placení daně není jenom povinností, ale zejména právem každého občana, říkával, a proto tak mají být daně právně ošetřeny a v praxi spravovány.
Můj učitel a vzor Václav Grammetbauer zesnul 22. listopadu 2018 ve věku nedožitých 77 let.
Václav Grammetbauer měl zcela jasno v tom, že úřady jsou zde pro daňové poplatníky, a nikoliv naopak.