Touha otřást světem
Eliud Kipchoge vládne atletům, ale on chce víc: zaběhnout maraton pod dvě hodiny.
Každý, kdo někdy nazul tenisky a vydal se k potěše zvané běh, nad tímto časem jen zakroutí hlavou. A dokonce i nejlepší z nejlepších, kteří se pohybem sami živí, se mohou jen uklonit.
Kdo jiný měl být letos vyhlášen nejlepším atletem planety? Keňan Eliud Kipchoge v Berlíně zaběhl maraton za dvě hodiny, jednu minutu a 39 sekund, což znamenalo nový a úžasný světový rekord.
„Jsem šťastný, že mohu inspirovat,“pronesl s trofejí. Ve 34 letech patří k nejstarším vítězům ankety Mezinárodní atletické federace IAAF. „Můj světový rekord ale pořád není nejrychlejším maratonem, který jsem kdy běžel. Proto věřím, že ho v budoucnu ještě vylepším.“
Abyste se totiž mohli divit ještě více, Kipchoge už legendární trasu v délce 42,195 kilometru absolvoval za 2:00:25! „Díky tomu jsem získal sebedůvěru ve světový rekord,“tvrdí nyní. Šlo o experiment v takřka laboratorním prostředí, uskutečněný loni v italské Monze, na okruhu pro formuli 1. Platil jej gigant Nike a nezdolného afrického vytrvalce si vybral pro misi, kterou on sám popsal takto: „Jakmile prolomím tuhle bariéru, otřese se celý svět.“
Sen o času 1:57:58
Když Kipchoge v Berlíně překopal atletické tabulky, podíval se věčnosti do tváře. Rekordy napříč disciplínami se těžko srovnávají, ale tohle byl výkon z kategorie naprosto mimořádných, hodný Usaina Bolta v nejlepších letech. Dosavadní maximum vylepšil o 78 sekund!
Bylo a je logické se ptát, zda (ne) doběhl až na samou hranu možného. Jak se to vezme: už v roce 1991 vydal Američan Michael Joyner v časopise Journal of Applied Physiology legendární text zabývající se přesně touto otázkou. Zjednodušeně řečeno vzal tří klíčové faktory – zpracování kyslíku, schopnost běžet „proti laktátu“a efektivitu běhu – a spočítal, že dokonalý atlet by za dokonalých podmínek zaběhl maraton za 1:57:58.
„Jinými slovy: čas pod dvě hodiny byl možný, ale jen a pouze v teorii,“píše web The Wired v obsáhlém textu rekonstruujícím Kipchogeho pokus převést tuto teorii do praxe. Na penězích se nešetřilo. Kipchoge údajně dostal až trojnásobek honoráře za londýnský maraton, který činívá 250 tisíc dolarů. Dále se financovaly speciální boty. Oblečení. Testy. Vychytávky... Doladil se ideální startovní čas – věřte, nevěřte, v 5.45 ráno. V Monze kroužil po oválu vůz značky Tesla, nastavený jako vodítko na konstantní rychlost, aby dojel v čase 1:59:59.
Závodili ještě další elitní vytrvalci Lelisa Desisa z Etiopie a Zersenay Tadese z Eritreje; naprostou špičkou byli i všichni traťoví vodiči (včetně rezervních pro případ zranění).
Vzduch měl 12 stupňů, lehce nad vypočítanou optimální hodnotou. Všude stáli podavači občerstvení – samozřejmě toho nejvhodnějšího. Jak víte, o pár sekund to nevyšlo. Zároveň pořád jde o fenomenální světový rekord, byť zrozený v prostředí živé běžecké laboratoře. Zatímco šéfové dumali, zda neměli Kipchogemu dopřát před startem více karbohydrátů, on si z experimentu vzal to nejpodstatnější.
Že nemožné vážně neexistuje.
Svět potřebuje lásku a spolupráci
Jako spousta malých Keňanů běhával Kipchoge do školy bos. Má za sebou mimořádné věci, ale chce víc. I na základě zážitků z Monzy. „Líbí se mi, jak to děláme,“pronesl na adresu skupiny NN Running jakožto její nejdekorovanější člen. „Jednoho dne – možná za pět, možná za deset let – bych rád viděl, jak se z maratonu stala týmová soutěž s jednotlivými stájemi, něco jako formule 1. Tenhle svět ze všeho nejvíce potřebuje lásku a spolupráci.“
A také se světu hodí vizionáři. Ať už Kipchoge, nebo ti, co mu svoji podporou dovolují odhalovat další a další limity lidského těla.
Keňský úkaz dosud vyhrál všech svých 11 maratonů. „Nejpomaleji“běžel za 2:08:44, jenže se tak stalo na olympiádě v Riu, kde šlo méně o čas a více o vidinu zlaté medaile.
„Být nejlepším na světě znamená, že celý svět věří v to, co dělám,“pronesl Kipchoge. „Není pro mě těžké nacházet motivaci, mám jí víc než dost. I pro další rok.“Že to obnáší i sen o maratonu pod dvě hodiny, o tom netřeba pochybovat.