Santa Claus slaví Vánoce a spol. s Amélií z Montmartru
Santa Claus jezdí na snowboardu, s manželkou plánuje líbánky a shání obří balení vitaminu C pro své skřítky, kteří se takřka odborářsky jako jeden muž zhroutili pod náporem práce před svátky.
Zní to ztřeštěně, ale na komedii je francouzský snímek Vánoce a spol. víc usedlý než ulítlý a slavná Amélie z Montmartru čili Audrey Tautou se v roli paní Clausové s prominutím taky zrovna nepřerazí.
Chabat sólista
Na druhou stranu platí, že slavnou hvězdu tvůrce snímku Alain Chabat vlastně ani nepotřebuje. Režisér, scenárista a představitel hlavní role v jedné osobě si vystačí sám, respektive si to myslí. I z pozemských figurek dělá doprovodný sbor sólisty, tedy svého Santy, jenž si pro výlet do pařížské lékárny vypůjčil princip Arabely. V ní ovšem střet pohádkového světa s reálným vykřesal spoustu vtipu, kdežto Chabat zahazuje i vlastní nahrávky.
Děti spící, děti řádící
Nechá třeba Santovo sobí spřežení přistát přímo u Moulin Rouge, ale jako by ho ani nenapadlo, co bláznivého by mohl kouzelný host zažít mezi kabaretními tanečnicemi, nechá ho pouze zmateně pobíhat mezi semafory, reklamami a policisty. Dospělí ho považují za zfetovaného cvoka, jenom děti mu věří – což doprovodí jeden ze vzácných žertů v dialogu s právníkem, který na Santovo „Zbožňuji dětičky“suše odvětí: „To raději nikde neříkejte.“
Cokoli se mezi Santou a jeho hostitelskou rodinou přihodí, je předem očekávané a únavně připravované, včetně jediného nosného prvku vývoje. Vousatý doručovatel dárků si totiž uvědomí, že zná vlastně jen spící děti, takže na jejich běžnou denní činorodost včetně ječení, vztekání, trucování a velkovýrobu katastrof si musí teprve zvykat. A to může být někdy – hahaha – o nervy.
Bipolární medvěd
Nicméně scenárista Chabat nerozvíjí vděčné situace s vyloženě sladkými filmovými sourozenci, jak by to udělala třeba Marie Poledňáková, nýbrž děj roztahuje do šíře více či méně karikovanými vedlejšími postavami, ať jde o strážce zákona, o černou ovci klanu v podobě věčně zadluženého strýčka kouzelníka nebo o ruskou mafiánskou rodinku včetně její ochranky.
A Chabat herec má coby tradiční Santa Claus natolik univerzální výraz, že by mohl být i dědou Mrázem nebo Krakonošem. Člověku se zasteskne po komediích typu Santa je úchyl, které pojetí svatého hrdiny záměrně obracejí do charakterového kontrastu, zatímco ten Chabatův musí pouze vysvětlovat, proč místo komerčně vžitého červeného úboru obléká „zelený župan“.
Unavenou podívanou ještě dorazí vize světa bez Santy a finální rozněžňování. Naopak s ní smiřují maličkosti: výraz „bipolární medvěd“, efektní nalodění pod Eiffelkou a vůbec turistický průlet nad Paříží, který na plátno vnese trochu pohybu.
Speciálně v očích filmových kritiků pak může známku na smířlivý průměr dorovnat trefná poznámka jedné z postav, která si vybírá z programu kin se slovy: „Depka z Cannes? Tak na to nejdu!“
I když ani komedie Vánoce a spol. není zrovna k popukání.