Porošenkův pokus o pravoslaví bez Moskvy

Jednotky tajné ukrajinské policie SBU v listopadu a prosinci 2018 vtrhly do Kyjevskopečerské lávry a trestně stíhají představitele Ukrajinské pravoslavné církve věrné Moskevskému patriarchátu.

Kyjevskopečerská lávra založená roku 1051 je nejvýznamnější církevní institucí v zemi. Je spojena s počátky křesťanství v Kyjevské Rusi.

Důvodem prohledání kláštera je snaha ukrajinského prezidenta Petra Porošenka vynutit si vznik nové ukrajinské pravoslavné církve oddělené od Moskevského patriarchátu. Ukrajinský stát jedná jako Čína, která se snažila vytvořit čínskou katolickou církev oddělenou od Vatikánu.

Komunistické praktiky připomíná to, že představitele lávry stíhá policie za údajné porušování náboženské svobody. Naposledy lávru nepřátelsky obsadila německá armáda za druhé světové války.

I u nás byla pravoslavná církev likvidována Německem v roce 1942, včetně popravy biskupa sv. Gorazda II., za ukrývání atentátníků v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

Policejní razie následovala po kerčském incidentu, kdy se ukrajinské lodě odmítly podrobit pokynům Ruska v ruských pobřežních vodách, což vedlo k jejich zadržení. I zde byli příslušníci SBU.

Burcování voličů

Porošenko se těmito akcemi snaží ukázat jako silný vůdce před prezidentskými volbami, když vývoj jeho podpory u voličů je podobný jako vývoj obliby Hamáčkovy sociální demokracie u nás. Policejní razie v Kyjevskopečerské lávře je útokem na svobodu církve. Představitelé lávry odmítají podlehnout vládnímu tlaku na odtržení od Moskevského patriarchátu a zůstávají věrni historické jednotně pravoslavné církvi v Rusku, Bělorusku a Ukrajině.

To je doprovázeno tím, že věřící ze západní Ukrajiny, kde byla vždy více podporována myšlenka ukrajinské státnosti ve srovnání s ruskojazyčným východem a jihem, nejsou součástí pravoslaví a hlásí se k řeckokatolické církvi, která uznává primát papeže.

Předchozí pokusy o vlastní ukrajinskou pravoslavnou církev, kdy v roce 1921 vznikla Ukrajinská autokefální pravoslavná církev a v roce 1992 Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu, nedosáhly vytlačení Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu.

Snaha Porošenka pomocí policejního zastrašování vynutit vznik vládě oddané církve je největším útokem na svobodu církve v Evropě od pádu komunismu.

Jde o tlak na část rusky mluvících obyvatel Ukrajiny, kterým kyjevská vláda vyhlásila kulturní boj – omezováním ruštiny a útokem na tisíciletou jednotu pravoslavné církve Kyjevské i Moskevské Rusi.

Samozřejmě může vzniknout nová autokefální pravoslavná církev na Ukrajině, pokud bude mít podporu věřících. To však neznamená zákaz působení původní církve věrné Moskevskému patriarchátu, k němuž se hlásí na Ukrajině více než 10 000 kostelů. Pokud si chce Porošenko vynutit podřízení věřících ukrajinské provládní církvi, pak prezident jedná jako v dobách komunistické totality. Východoslovanské pravoslaví bez Moskvy je jako katolictví bez Říma.

Ukrajinský stát jedná jako Čína, jež se snažila vytvořit čínskou katolickou církev oddělenou od Vatikánu.