Vztahy zamrzly. Francie s Itálií vedou válku slov

Obě země se přou před evropskými volbami o migraci i sociální politiku

PAŘÍŽ, ŘÍM Začalo to nenápadně. Italové si stěžovali, že francouzské policejní hlídky překračují bez povolení hranice a odvážejí na italské území zadržené migranty.

To bylo loni v létě, jen krátce poté, co se chopila vlády v Římě koalice označovaná jako euroskeptická a protiimi grantská.

Italové mluvili o čistém pokrytectví. Francie udílela zbytku Evropy morální lekce, jak pomáhat migrantům, sama je ale odvážela zpět směrem k italské Ventimiglii.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se vyhříval v pozici lídra progresiv istických sil, které jsou podle něj v Evropě předurčeny zastavit nástup „populistů“.

A velká mela začala.

Italský ministr vnitra Matteo Salvini nenechal mentorující komentáře francouzských politiků bez odezvy. Nazval Macrona „mizerným prezidentem“.

V těchto dnech roztržka vrcholí odvoláním francouzského velvyslance Christiana Masseta z Říma, který byl „povolán ke konzultaci“. O migranci už dávno nejde, obě země dělí mnoho dalších věcí.

Tak hlubokou neshodu mezi dvěma svými zakládajícími členy ještě Evropská unie nezažila.

Francouzi mluví o „provokaci“

Zatím poslední diplomatická třenice, která skončila velvyslancovým odletem do Paříže, začala setkáním italského vicepremiéra Luigiho Di Maia s francouzským aktivistou Christophem Chalenconem, čelným představitelem rebelů ze sociálního hnutí žlutých vest.

„Vítr svěžích změn zavanul přes Alpy, rodí se nová Evropa,“řekl Di Maio ke své cestě do francouzské obce Motargis, kde se s Chalenconem setkal.

Di Maio to považoval za přirozenou věc. Má za to, že jeho Hnutí pěti hvězd inspiruje podobné aktivity jinde, a proto jsou setkání užitečná. Paříž ale mluvila o „nehorázné provokaci“.

„Francie už je několik měsíců cílem opakovaných neopodstatněných útoků a skandálních tvrzení,“postěžovala si na chování Itálie mluvčí francouzské diplomacie Agnes von der Muhllová.

Vrcholící konflikt je podle Paříže nejhorší od druhé světové války.

A zřejmě hned tak neskončí. Macron i Salvini se cítí lídry dvou myšlenkových evropských bloků, které se střetnou v květnových evropských volbách. Probruselských pokrokářů na jedné straně – a euroskeptiků na straně druhé. Nemají chuť ustupovat.

Hádkou se sousedy nemají co ztratit. „Roztržka se jim oběma hodí v domácí politice, je pro ně pohodlné přehazovat své problémy na sousední zemi,“napsal italský právník Alberto Allemanno, který vyučuje na pařížské univerzitě HEC.

Itálie předhazuje Francii její koloniální historii a spoluodpovědnost za kořeny současné imigrační krize. Stejně jako její ochotu poskytnout úkryt italským levičáckým teroristům.

„Bez afrických kolonií, které ožebračuje, by byla Francie až patnáctou ekonomikou světa,“prohlásil Di Maio.

Francie se zase ozve pokaždé, když Řím odmítne převzít další loď některé z evropských nevládních organizací, která nalodila uprchlíky u libyjských břehů. Viní Řím z cynismu. Loni přirovnal Macron evropské „populisty k malomocenství, které je třeba vymýtit“.

Paříž podráždila i Berlín

Nesoulad protiřečících si národních zájmů teď ale nezasáhl jen vztahy Francie s Itálií.

Paříž v těchto dnech neváhala tvrdě vystoupit proti projektu ruského plynovodu na dně Baltského moře Nord Stream 2, podporovaného Německem. Byl to nečekaný přemet. Paříž v této věci dlouho stála na straně Berlína, tento týden najednou otočila. Obě země nakonec sjednaly kompromis, který posvětili velvyslanci členských zemí EU.

Vztahy Berlína a Paříže se ale tak rovněž vzdálily ideálu. Macron vzápětí odřekl dlouho chystané společné vystoupení s kancléřkou Angelou Merkelovou na mnichovské bezpečnostní konferenci příští týden.

„Zesiluje dojem, že německo-francouzské vztahy se ochlazují,“konstatoval list Süddeutsche Zeitung.

Roztržka nyní vrcholí odvoláním francouzského velvyslance z Říma.