Proč Asijci tak zbožňují celebrity z řad míšenců
Nový ideál krásy? Zejména Euroasijci jsou teď vyhledáváni pro svůj exotický zjev
Když si prohlížíte její fotografie, vsadili byste se, že herečka je evropsko-čínská míšenka. Sázku byste však prohráli. Kráska pochází ze Sin-ťiangu, je Ujgurka.
Zejména východoasijské společnosti jako by v současnosti byly fascinovány míšenci a míšenkami, jejich obličejovými rysy a tónem pleti, zrozenými z krve západní a domácí.
S celebritami takovéhoto původu se především v modelingu, herecké branži, v zábavním a reklamním průmyslu v asijských zemích nyní doslova roztrhl pytel. Tento trend zároveň vyvolává nekonečné debaty o tom, zda Asijci nejsou až příliš fascinováni západními představami o tom, co je krásné, místo aby rozvíjeli ty své.
Dilraba Dilmuratová sice v tomto smyslu „klame tělem“, klasickým příkladem není, představu o exotické kráse však naplňuje beze zbytku.
Směs evropských a asijských rysů spolehlivě boduje, na to můžete vzít jed. Své o tom ví i modelka Urassaya Sperbundová, která se proslavila v Thajsku. Matka je Thajka, otec Nor. Nebo Henry Golding, britsko-malajsijský herec, hvězda loňského romantického trháku Šíleně bohatí Asijci.
Až příliš evropští?
Někdy to však domácí „neskousnou“. Když loni získala Catriona Grayová za Filipíny korunku Miss Universe, objevila se domácí kritika, že vypadala „až příliš západně“. Má totiž australské předky. Čínskou herečku Angelu Wingovou zase pomlouvají, že svého dokonalého vzhledu dosáhla plastickými operacemi. Ona však argumentuje tím, že má po dědečkovi čtvrtinu německé krve.
Je to paradox – dnes v řadě asijských zemí míšenci reprezentují ideál krásy, zatímco dříve, ještě na počátku dvacátého století, bývali Euroasijci vysmíváni právě pro svůj smíšený původ a obtížně se zařazovali do svých komunit. Dnes jsou vyhledáváni a obdivováni.
„Pokud se podíváte na naše populární filmové hvězdy, většina z nich má otce nebo matku ze Západu. Představují nový standard, jsou vysocí, štíhlí, mají výrazné lícní kosti a rovné nosy,“uvedla Nathalie Africa-Vercelesová, ředitelka filipínského Centra genderových studií na Manilské universitě. „Nejde jen o Filipíny, když půjdete do Thajska, stejný trend zaznamenáte i tam. Po celé Asii,“dodala.
Konkrétně se to třeba projevuje v odmítnutí tvaru asijských očí. Platí to zejména pro východní Asii, kde poptávku po větších očích s dvojitými víčky uspokojuje celý rozvětvený průmysl plastické chirurgie.
Světlá pleť, symbol dobrého bydla
A jak to odborníci odůvodňují? Podle nich jsou Euroasijci ve velké části Asie připomínkou koloniálního dědictví a obdiv k jejich fyzickému vzezření plyne z globalizace masmédií, které ponejvíce prezentují západní standardy krásy. „Pokud se mě zeptáte, jaké ženy považuji za krásné, nejspíš odpovím, že ty s euroasijskými rysy. Ty jsou totiž všude kolem mě obdivované,“říká Nathalie Africa-Vercelesová.
Co nejsvětlejší pleť je v mnoha asijských kulturách ceněna už dlouho. Má to logické vysvětlení – barva kůže může symbolizovat postavení
ve společnosti. „Tmavší odstín naznačuje, že dotyčný zřejmě musí dřít na slunci,“vysvětluje Brenda Alegreová, která přednáší na Hongkongské univerzitě. Bílá kůže tedy představuje jisté provilegium a naznačuje bohatství.
V jinak konzervativním Japonsku má až čtyřicet procent špičkových modelů a modelek smíšený evropsko-japonský původ, tvrdí zpráva CNN. Takzvaní „hafu“, z anglického half (polovina), vzbuzují čím dál větší zájem. Z nich nyní vyčnívá především japonsko-bangladéšská kráska Rola. Jižní Korea zase leží u nohou dětské hvězdičce, poloviční Američance Elle Grossové.
Odborníci před podobnou fetišizací „cizích“standardů krásy varují. Zdá se ale, že přinejmenším v dohledné době to bude marné. Šílenství se valí dál.