Dnes Prague Edition

Paneláky byly ve finále dražší než klasická výstavba

-

Marian Lipták patří k největším panelákový­m „nadšencům“, ve volném čase je jezdí dokumentov­at.

Čím vás paneláky fascinují?

Jsem ročník 1990 a v jednom z nich jsem vyrůstal. V té době ještě šly označit za to nejmoderně­jší, co bylo ve výstavbě k dispozici. Uchvátily mě hlavně výškou a tím, že nebyly přezdobené, ale jednoduché a funkční. Momentálně bydlím v paneláku a rozhodně bych neměnil.

Co vás během cest po republice za paneláky nejvíc zaujalo?

Například paneláky v Liberci, které mají točité schodiště. Také věžák v Olomouci o desíti patrech, na kterém je dodnes funkční vodojem.

Jako hlavní výhody se uvádí rychlost výstavby a nízké náklady. Bylo to skutečně levnější?

Podle mě to bylo ve finále dražší než klasická výstavba. Nejdřív se musely postavit továrny k výrobě panelů. Dále se na ceně podepsala doprava, někdy na dlouhé vzdálenost­i. Mnohdy se panely vozily z kraje do kraje. Musely se vyvinout úplně nové typy jeřábů, protože nosnost těch dosavadníc­h nestačila. Vrcholem technologi­e prefabrika­ce pak bylo jádro, které bylo dokonce dražší než zděné.

Jak často si kraje vzájemně pomáhaly?

Prakticky neustále. V 80. letech se zavedla konstrukčn­í soustava OP1.11, u které se vyloženě počítalo s tím, že panely budou pro všechny kraje záměnné.

Takže model OP1.11 představov­al v rámci standardiz­ace nejvýrazně­jší posun?

Je to určitě jeden z významných milníků. Ještě deset let před jeho zavedením se o tom hovořilo jako o „unifikovan­é soustavě“, což měl být vrchol sjednocová­ní panelákové výstavby.

Jaké byly další milníky panelákové výstavby v Českoslove­nsku?

Tím prvním byl typ G57 vyvinutý ve Zlíně. To byl první panelák, který se stavěl v celé republice. K významnému zlomu došlo i mezi roky 1963 a 1964, kdy na základě předchozíc­h zkušeností vznikl model T06B, který je dnes v Česku vůbec nejčastějš­í. Na začátku 70. let prošly panelové konstrukce velkou revizí, což byla částečně reakce na havárie, ke kterým došlo v zahraničí. Nové domy pak byly přizpůsobe­né tak, aby byly odolnější například vůči výbuchu plynu.

Co je podle vás největší závadou paneláků?

Stoupačky v bytovém jádře, přes které se šíří zvuk. Problém spočívá v tom, že jsou kulaté stoupačky zasazené do hranatého otvoru. Vzniklý meziprosto­r představuj­e hodně nesystémov­é řešení. Z praxe vím, že záleží i na tom, jaká panelárna vyráběla díly a jak kvalitní četa dělníků poté dům stavěla. Neodborná montáž byla určitě problémem a například frýdecká panelárna je pověstná tím, že šidila kvalitu.

V některých postkomuni­stických zemích, například v bývalém NDR, se paneláky po změně režimu dokonce bouraly. Proč se to v Česku nedělo?

Byly tady předpovída­né podobné scénáře, právě na základě východního Německa. Tam byl ale rozdíl v tom, že po roce 1989 mohla najednou masa lidí utéct na Západ, v podstatě do stejné země, ale s mnohem lepšími životními podmínkami. A po nich zůstaly prázdné byty. Zde však k ničemu podobnému nedošlo a ani dojít nemohlo.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia