Paneláky byly ve finále dražší než klasická výstavba
Marian Lipták patří k největším panelákovým „nadšencům“, ve volném čase je jezdí dokumentovat.
Čím vás paneláky fascinují?
Jsem ročník 1990 a v jednom z nich jsem vyrůstal. V té době ještě šly označit za to nejmodernější, co bylo ve výstavbě k dispozici. Uchvátily mě hlavně výškou a tím, že nebyly přezdobené, ale jednoduché a funkční. Momentálně bydlím v paneláku a rozhodně bych neměnil.
Co vás během cest po republice za paneláky nejvíc zaujalo?
Například paneláky v Liberci, které mají točité schodiště. Také věžák v Olomouci o desíti patrech, na kterém je dodnes funkční vodojem.
Jako hlavní výhody se uvádí rychlost výstavby a nízké náklady. Bylo to skutečně levnější?
Podle mě to bylo ve finále dražší než klasická výstavba. Nejdřív se musely postavit továrny k výrobě panelů. Dále se na ceně podepsala doprava, někdy na dlouhé vzdálenosti. Mnohdy se panely vozily z kraje do kraje. Musely se vyvinout úplně nové typy jeřábů, protože nosnost těch dosavadních nestačila. Vrcholem technologie prefabrikace pak bylo jádro, které bylo dokonce dražší než zděné.
Jak často si kraje vzájemně pomáhaly?
Prakticky neustále. V 80. letech se zavedla konstrukční soustava OP1.11, u které se vyloženě počítalo s tím, že panely budou pro všechny kraje záměnné.
Takže model OP1.11 představoval v rámci standardizace nejvýraznější posun?
Je to určitě jeden z významných milníků. Ještě deset let před jeho zavedením se o tom hovořilo jako o „unifikované soustavě“, což měl být vrchol sjednocování panelákové výstavby.
Jaké byly další milníky panelákové výstavby v Československu?
Tím prvním byl typ G57 vyvinutý ve Zlíně. To byl první panelák, který se stavěl v celé republice. K významnému zlomu došlo i mezi roky 1963 a 1964, kdy na základě předchozích zkušeností vznikl model T06B, který je dnes v Česku vůbec nejčastější. Na začátku 70. let prošly panelové konstrukce velkou revizí, což byla částečně reakce na havárie, ke kterým došlo v zahraničí. Nové domy pak byly přizpůsobené tak, aby byly odolnější například vůči výbuchu plynu.
Co je podle vás největší závadou paneláků?
Stoupačky v bytovém jádře, přes které se šíří zvuk. Problém spočívá v tom, že jsou kulaté stoupačky zasazené do hranatého otvoru. Vzniklý meziprostor představuje hodně nesystémové řešení. Z praxe vím, že záleží i na tom, jaká panelárna vyráběla díly a jak kvalitní četa dělníků poté dům stavěla. Neodborná montáž byla určitě problémem a například frýdecká panelárna je pověstná tím, že šidila kvalitu.
V některých postkomunistických zemích, například v bývalém NDR, se paneláky po změně režimu dokonce bouraly. Proč se to v Česku nedělo?
Byly tady předpovídané podobné scénáře, právě na základě východního Německa. Tam byl ale rozdíl v tom, že po roce 1989 mohla najednou masa lidí utéct na Západ, v podstatě do stejné země, ale s mnohem lepšími životními podmínkami. A po nich zůstaly prázdné byty. Zde však k ničemu podobnému nedošlo a ani dojít nemohlo.