Oživlý Galileo vrátil diváka o patnáct let zpět
Muzikál Galileo nabízí návrat do období vrcholné renesance. Ovšem nejen to, obnovená premiéra patnáct let starého díla Janka Ledeckého diváka svou formou vrátí i na přelom tisíciletí. Kus se totiž současné žánrové tvorbě dost vymyká.
Není oproti dnešním muzikálům tolik výpravný: vystačí si s pár lehkými konstrukcemi tu simulujícími sídlo papeže, tu hranici pro Giordana Bruna. Ač Ledecký avizoval, že režisér a scénograf Šimon Caban do díla vetkl nové prvky, diváka zaujme snad jen několik málo statických projekcí na pozadí jeviště.
Pokud to srovnáme s nedávným uvedením muzikálu Vlasy, taktéž v Cabanově režii a scénografii, vychází z toho Galileo skutečně jako patnáct let stará retro podívaná.
To však neznamená, že je to podívaná špatná. Nakašírované kulisy a očipřecházející projekce dnes často jen zakrývají slabý obsah. Zde se naopak může Galileo opřít o to, co se současným původním muzikálům zas tolik nedostává.
Ledecký do svého vyprávění o geniálním Italovi dostal docela dobrou hudbu i ucházející texty. Ještě před patnácti lety se totiž muzikály dělaly tak, aby přežily více než několik sezon a jejich písně se mohly pohupovat po rádiovém středním proudu.
Galileo takových songů nabízí několik, samozřejmě docela známou ústřední píseň Nikdy to nevzdám. K zapamatovatelným hitům se mohou řadit i pěkně podané Stopy ze závěru první půle a hlavně vydařená Zpověď z části druhé, tedy výtvarně skvěle pojatý duet mezi Gianou di Medici a otcem Inchoferem.
Toho opět ztvárňuje Pepa Vojtek, který ověnčen Thálii i ostruhami z Mefista učinil ze všech účinkujících asi největší krok vpřed a ostatní leckde převyšuje. Neztratí se ani druhý představitel titulní role Tomáš Novotný s velice příjemným hlasem.
Italský playboy
Skutečnou slabinou muzikálu je však děj. Ledecký na jednu stranu klene historické oblouky až k Jerichu, aby přitom na druhé straně Galilea prezentoval jako playboye, „kterého studenti fakt žrali“. Příběhu navíc chybí gradace, ostatně ani sám smutný závěr Galileova života žádné ohromující finále nenabízí.
Obnovený Galileo je prostě retro, které upomene, že před patnácti lety se muzikály dělaly jinak a v lecčem lépe.