Když má rodina hokej v krvi

Je už třetí generací rodu, který si vydělává na ledě. Matěj Stránský se představí i v reprezentaci

Zápolení na ledě snad musí mít zakódováno už v DNA. „Doma se nic jiného než hokej neřeší,“přikývne i Matěj Stránský. A věřte, že to není fráze.

Jen považte.

Jeho mladší bratr Šimon hraje extraligu za Vítkovice. Táta Darek trénuje druholigovou Orlovou. Strýc Vít a Vladan vyzkoušeli hokejovou exotiku u protinožců, druhý z nich dokonce navlékl i dres australské reprezentace. „Nejdál to dotáhl děda, byl v nároďáku a s Vítkovicemi má titul,“říká Matěj z hokejové dynastie Stránských.

Dědečkovi Vladimírovi se v něčem může rovnat.

Urostlý útočník je po roční pauze opět v reprezentaci, která dnes vyzve Finy a zítra Rusy (oba duely začínají ve 12.00, vysílá ČT2). A do dnešního mače na rozdíl od čtvrteční výhry 5:2 nad Švédy nasadí trenér Miloš Říha i Stránského.

„Už samotná nominace pro mě byla trošku překvapení,“přizná s nepřeslechnutelným ostravským dialektem. alespoň „Loni mi to povzbudilo sebevědomí, že nejsem až tak špatný hráč, jak jsem si myslel. Navíc teď jsem ve Švédsku, kde je nejvyšší hokejová úroveň v Evropě.“

Švédská pohoda

Shodou okolností se i turnaj Euro Hockey Tour hraje v zemi, kde si zrovna mladý reprezentant vydělává na živobytí. I to tak trochu u útočníka Mory značí, že nezapře rodinné geny. Stránští se nikdy nebáli hokejových dobrodružství.

Pětadvacetiletý Matěj už má za sebou tři roky v kanadské juniorce, čtyři sezony marně válčil o NHL na farmě Dallasu. Přes rok bojoval v ruském Čerepovci, na podzim se přesunul do švédské ligy. „Asi to máme v rodině. I brácha si procestoval Kanadu,“prohodí Stránský. „Strejda (Vladan) žije trvale v Austrálii. Ten chtěl zase zkusit něco nového. Šel tam studovat, našel si tam hokej i manželku. Pracuje, staví baráky a je spokojený.“

To on sám si rychle vybudoval pozici v Moře. Dostává moře prostoru, hraje přesilovky, boduje. Našinců jako Stránský nastupujících na severu Evropy v prvních útocích byste napočítali na prstech jedné ruky. „Liga mi vyhovuje, podobá se Americe, kde je na všechno míň času,“srovnává. „Mora je rodinný klub v malinkém městečku, srší tam pohoda. Hokeji fandí všichni, zdraví vás na ulici i při cestě na nákup.“

Potká se v nároďáku s bratrem?

Jaký to rozdíl oproti Čerepovci, který se trápí v KHL a za poslední měsíce vyměnil polovinu mančaftu i trenéra. Ale i švédská štace má drobné mouchy. „Strašně mi chybí mi rodina a malá,“líčí Stránský. „Ale po srazu za mnou přijedou a budou se mnou do konce sezony.“

Promrzlé večery tak doma trávil sám u extraligových zápasů, při kterých na dálku fandil bratrovi Šimonovi. Ve Vítkovicích patří jedenadvacetiletý Šimon mezi stabilní a nejproduktivnější útočníky. A při zoufalém hledání schopných mladíků není vyloučené, že i k vítkovickému Stránskému zanedlouho doputuje reprezentační pozvánka.

Při rodinném setkání by tak bylo o další hokejové téma víc.