Boleslavský lovec Kolja: Moje české štěstí
V Rusku ztrácel motivaci, Nikolaj Komličenko našel radost v Česku. Do jara vstupuje s 18 góly.
Může nastřílet víc gólů než fantom David Lafata. Může se stát rekordmanem samostatné fotbalové ligy. „Napadlo mě, že by to nebylo špatné,“usměje se Nikolaj Komličenko, třiadvacetiletý boleslavský útočník, kterému se říká Kolja. Na Lafatových pětadvacet gólů z roku 2012 mu po parádním podzimu chybí už jen sedm!
Zlatá kopačka, soutěž střelců napříč celou Evropou, vás neláká?
Sleduju, jak se daří útočníkům v jiných ligách, ale srovnání není snadné. Podívejte se, jací hráči jsou ve hře. Mají úplně jinou konkurenci, ale taky víc zápasů a vyšší koeficient. Jestli v lize s koeficientem dva dáte dvacet gólů, máte 40 bodů, já bych musel na stejný výsledek dát 26 možná 27 branek? To je těžké.
Zatím jste dvacátý. Jen bod před vámi jsou Harry Kane nebo Sergio Agüero.
Opravdu? To není špatné. Je pěkné být mezi nimi, ale nemá cenu o tom přemýšlet. Uvidíme, jak to bude na konci sezony.
Co pro vás znamená dát gól? Je to ten nejlepší pocit, jaký můžete zažít?
Ne vždycky. Záleží na vývoji zápasu: pokud to pomůže týmu k bodům, je to fajn. Pro útočníka je samozřejmě hlavní úkol dávat góly, ale když se netrefím a pomůžu týmu jinak, mám taky radost.
Chodíte i na penalty a vypadáte při nich velmi klidně, to si tak věříte?
Na trénincích to zkouším, už jsem jich hodně proměnil, a tak jsem v klidu.
Slyšel jsem, že jste lovec. Jaký je váš nejlepší úlovek?
Když se dostanu domů, tak chodíme s tátou – v zimě na lov, v létě na ryby. Chytil jsem velikého kapra, střelil jsem kachnu.
Dá se lovecký úspěch přirovnat ke gólové radosti?
Obojí je hezké, tam i tam si člověk stanoví nějaký cíl, za kterým jde. V tom je to stejné.
Narodil jste se ve vesnici Plastunovskaja u Krasnodaru. Jaký tam byl život?
Víte, tam jsem se jen narodil, nevyrůstal jsem tam. Žili tam příbuzní, ke kterým rodiče jezdili na návštěvy – a z jedné se nestačili vrátit do města, takže jsem se narodil tam. Dětství jsem prožil ve městě Majkop, kde hrál otec fotbal.
Byl také profesionál?
Za Kubáň Krasnodar si zahrál první ligu a stejně jako já nastupoval v útoku. Často jsme se neviděli, protože byl hodně na soustředění a na zápasech, ale i tak jsem vyrůstal ve fotbalovém prostředí.
Co byste dělal, nebýt fotbalistou?
To vážně nevím. Od šesti let jsem měl jasno, líbil se mi fotbal, nic jiného mě nezajímalo.
Když jste nastupoval za B-tým, stal jste se králem střelců druhé ligy, ale do prvního mužstva Krasnodaru jste se neprosadil. Čím to?
Byla tam veliká konkurence. Reprezentant Smolov nastupoval pravidelně, dával hodně gólů, takže bylo těžké se přes něho dostat. Na tréninku jsem dělal maximum, ale hrál jsem pořád jen za béčko. Nedostal jsem šanci, ani když jsem se vrátil z hostování v Liberci, kde jsem nastupoval v Evropské lize třeba proti Fiorentině. Zase jsem musel s mladými hrát druhou ligu. Motivace, kterou jsem měl, tím pádem opadla.
Co se změnilo, že jste zase začal dávat góly?
V minulé sezoně jsem ani tady nedostával moc příležitostí, ale pak přišel nový trenér a dal mi důvěru.
Takže za všechno vděčíte Jozefu Weberovi?
Jasně. Přišel a řekl, že na mě spoléhá. Začal se mnou pracovat, cítil jsem jeho důvěru a přišly úspěchy.
Má k vám jiný přístup než vaši předchozí trenéři?
Řeknu to takhle: rozumíme si navzájem. On ví, co ode mě může čekat, já vím, co po mně chce na hřišti. Vzájemné pochopení je to nejdůležitější.
Jak vás změnil osmizápasový trest, který jste v minulé sezoně dostal za faul loktem na Limberského?
Nijak. Byla to nešťastná náhoda, nechtěl jsem mu ublížit. Nikdy jsem nebyl zákeřný, dál hraju agresivně v rámci pravidel. Nechci nikoho zranit. Vyznávám tvrdou, ale férovou hru.
Uvědomil jste si v tu chvíli, že jste to přehnal?
Ne, nejdřív jsem ani nevěděl, co se děje. Rozhodčí odpískal faul a já se ještě divil proč. Pak jsem viděl hráče, ležel na hřišti a byl od krve. Byl jsem v šoku a ptal jsem se ho: „To jsem udělal já?“On řekl: „Jo, ty.“Ani sudí neviděl hrubý zákrok, odpískal faul, nedal mi kartu. Proto jsem překvapený, jak vážné zranění to bylo. To jsem vážně nechtěl.
Omluvil jste se a on to přijal.
Napsal jsem mu na Instagram, že v tom nebyl úmysl. Popřál jsem mu rychlé uzdravení. Myslím, že jsme to vyřešili normálně, lidsky.
Znovu se potkáte hned v prvním jarním kole.
Ale my už jsme proti sobě hráli a žádný problém to nebyl. Podali jsme si ruce, já se mu můžu klidně podívat do očí.
V čem se liší fotbal v Česku a Rusku?
Všude jsou profesionálové, ale tady převažují mladí hráči, v Rusku je víc osobností, tím myslím špičkové a drahé fotbalisty. V Česku se víc bojuje, hodně se běhá, neustupuje se.
A co život v kabině?
Tady jsou kolektivy hodně družné, hráči drží pohromadě, chodí spolu do restaurace, ale to je v Rusku podobné.
Ale vítání nováčků, kteří musí na první večeři spoluhráčům zazpívat, tam asi neznají. Čím jste se uvedl v Česku?
Už v Liberci jsem zazpíval Kaťušu, a tady v Boleslavi jsem to zopakoval. Byla to legrace.
Při vyslovení jména Kolja si každý Čech vybaví stejnojmenný oscarový film. Znáte ho?
Neznám. Říkáte, že je slavný? Tak to si zkusím sehnat ruskou verzi.
Teď spolu mluvíme rusky, ale jak vám jde čeština?
Nemám s tím problém, každý den mluvím se spoluhráči, s trenérem, s přáteli.
Máte učitele?
Už ne. V Liberci jsem první měsíc měl hodiny s učitelem, dal mi základy, ale pak už mě učila praxe. Když se chceš učit, tak to jde samo. A já jsem se chtěl naučit. S trenérem už teď mluvím jen česky, se spoluhráči česko-anglicky.
Každý český hráč by chtěl hrát v cizině, ale myslím, že v Rusku to tak úplně není. Většina ruských reprezentantů hraje doma a zřejmě jsou spokojení.
Pokud hrajete ruskou ligu ve špičkovém klubu a každý rok nastupujete v pohárech, nemáte potřebu odcházet. Pokud ale máte nabídky z evropských top klubů, určitě o tom přemýšlíte. Záleží na každém, jak se rozhodne. Určitě to nestojí tak, že se nikomu nechce chodit do ciziny.
A co vy, jaké jste měl představy, když jste byl mladší?
Jako junior jsem chtěl do první ligy. Pak jsem se tam sice dostal, ale moc nehrál, takže jsem rád vzal nabídku z Liberce. V tu chvíli mi Evropa přišla vhod.
Jaké jméno má v Rusku český fotbal?
Dobré, je to evropská soutěž, kde je plno mladých hráčů. I pro mladé Rusy to může být zajímavá cesta. Vidím to na sobě, byla to šance získat zkušenosti. Někomu to vyjde, někomu ne. Mně se to vyplatilo a myslím, že to může být příklad i pro další kluky, kteří ještě nehrají v ruské lize, ale už vyrostli z mládežnických soutěží.
Jak reagovalo okolí, když jste poprvé řekl, že odcházíte do české ligy?
Docela se divili, ale popřáli mi, ať se mi tady daří. A teď jsou rádi, že mi to vychází.
V ruských médiích s vámi vychází celkem dost rozhovorů, jste pro fanoušky známý?
Myslím, že ne, protože českou ligu v Rusku nevysílají a běžný fanoušek zná jen to, co vidí v televizi. To si mě teď jen všimli ruští novináři, protože jsem začal dávat góly.
Máte vysněný klub nebo zemi, kam byste chtěl přestoupit?
Každý fotbalista by chtěl hrát v některé z pěti nejlepších lig Evropy, já nejsem výjimka. Chtěl bych se o to poprat.
Lákalo by vás hrát ve špičkovém klubu v české lize?
Momentálně o něčem takovém nepřemýšlím, mám smlouvu s Mladou, cítím se tady dobře a daří se mi. Co přijde dál, nevím.
Věříte v šanci dostat se do reprezentace?
Cesta je otevřená, nevzdávám to. Trenér Čerčesov tvrdí, že šanci má každý, důležité jsou pro něho jen výkony. Sleduje všechny ruské fotbalisty. Pokud budu hrát a budu se trenérům hodit, mohl bych se dočkat.
Myslíte, že tu šanci můžete mít i jako hráč českého klubu?
Jasně. Karavejev to v době, kdy hrál za Spartu, taky dokázal. Jen to potvrzuje, že trenér sleduje opravdu všechny a všichni mají šanci.
Jste v kontaktu s dalšími Rusy, kteří žijí v Česku?
Málo. Moc ruských kamarádů tady nemám, přátelím se spíš s Čechy. Nejvíc asi s mým agentem Viktorem Kolářem a jeho pomocníkem Lukášem. Často se scházíme, chodíme na večeře, jezdím za nimi i do Prahy.
V létě jste se ženil. Už jste si manželku nastěhoval do Mladé Boleslavi?
Ona ještě studuje, takže žije střídavě tady a v Rusku. Měsíc tam, dva měsíce tady.
Jak se jí v Česku líbí?
Ráda se sem vrací. Poznávali jsme společně už Liberec při mém prvním angažmá, teď zase Boleslav. Obě města jsme si prošli, ale samozřejmě rádi vyrážíme do Prahy. Už jsme toho viděli opravdu hodně. Chrám svatého Víta, Pražský hrad, Staroměstské náměstí. Ukázal jsem jí všechna nejkrásnější místa. Jsme tu spokojení.
1. Slavia 19 16
2. Plzeň 19 14
3. Jablonec 20 11
4. Ostrava 20 10
5. Sparta 19 9
6. Zlín 19 9
7. Liberec 19 6
8. Teplice 19 7
9. Opava 19 7
10. Mladá Boleslav 19 6
11. Slovácko 19 7
12. Příbram 19 5
13. Bohemians 1905 19 4
14. Olomouc 20 5
15. Karviná 19 4
16. Dukla 20 4 1 2 3 2 3 6 5 5 5 5 3 7 7 6 4 8 2 10 4 9 0 12 5 9 7 8 4 11 3 12 4 12 48:16 29:15 40:19 26:16 30:16 25:22 17:17 21:25 26:30 36:36 21:31 24:43 18:27 18:34 24:37 16:35 49 45 36 35 32 30 25 25 23 22 21 20 19 19 15 16