Nezapomeneme, Emi. Fotbalový svět pláče pro Salu
David Čermák
Všichni tušili, že ta chvíle přijde. Že se najdou trosky letadla. A v nich mrtvý Emiliano Sala. Osmnáct dní žila aspoň titěrná naděje, ale ve čtvrtek ráno se z Anglie rozletěla smutná zpráva: Sala, osmadvacetiletý argentinský útočník, je po smrti.
Celý fotbalový svět se modlil, když 21. ledna letadlo s ním na palubě zmizelo nad Lamanšským průlivem. Nejen fanoušci Cardiffu, kam právě přestoupil z francouzského Nantes jako nejdražší posila v historii klubu, mu posílali dojemné vzkazy. Hvězdy včetně Lionela Messiho a Diega Maradony vybraly peníze, aby mohlo pokračovat pátrání po Salovi a Davidu Ibbotsonovi, který malé vrtulové letadlo pilotoval.
Ale čím déle se v průlivu pátralo, tím víc víra v zázrak slábla – až vyprchala úplně. Zatímco Ibbotsonovo tělo se ještě nenašlo, Salovo už záchranáři z téměř sedmdesátimetrové hloubky vylovili a identifikovali.
„Teď můžeme začít truchlit,“stojí v emotivním prohlášení, které včera rozeslala Salova rodina. „Děkujeme všem za podporu v nejbolestivějších chvílích našeho života.“
Těžko si představit hrůzu, kterou musel vytáhlý útočník v posledních chvílích pociťovat. Rozloučil se s přáteli v Nantes, nasedl do letadla a mířil do Cardiffu, kde mu měl začít nový život. Těšil se na anglickou ligu, na fanoušky, na zážitky. Jenže už nástup na palubu ho vylekal.
„Mám strach. Letadlo vypadá, že se každou chvíli rozpadne. Pokud byste ode mě do hodiny a půl neměli žádné zprávy, vůbec nevím, jestli mě najdete,“vzkázal kamarádům v poslední hlasové zprávě.
Nepříjemná předtucha se naplnila. A k Salově rodině teď míří kondolence z celého světa.
„Nedokážu popsat slovy, jak je mi smutno. Naše myšlenky a modlitby směřují k vám i k rodině pilota,“vyťukal na Twitter Mesut Özil, německý záložník Arsenalu. Obdobně reagovali i Kylian Mbappé, Sergio Agüero, Iker Casillas a řada dalších.
„Tvá duše bude navždy prosvítat skrz mou, aby prozářila můj život. Miluju tě,“vzkázala fotbalistova sestra Romina.
I český brankář Tomáš Vaclík poslal přes Twitter tichou modlitbu a fanoušci Cardiffu nosí květiny, šály či dresy k pietnímu místu vedle stadionu.
V Nantes zase z úcty navždy vyřadili Salovo číslo devět a včera na klubový web umístili velkou hráčovu černobílou fotku se vzkazem: „Nikdy nezapomeneme, Emi!“
Dojemný moment nastal už při zápase se Saint-Etienne na konci ledna: sudí v deváté minutě utkání přerušil, aby fanoušci a hráči obou týmů věnovali tehdy ještě pohřešovanému Salovi minutový potlesk. I trenér Halilhodžič, který neplakal od hrůz bosenské války, si u lavičky utíral slzy.
O pár pater výš se už tou dobou řešilo, co bude s patnácti miliony liber, které má Nantes za Salův přestup vyinkasovat. Ještě než skončilo pátrání, klub cynicky faxoval do Cardiffu žádost o úhradu první ze tří plánovaných splátek. Velšský tým podle všeho stihl uzavřít pojištění, které by mělo přestupovou částku pokrýt, takže suma by se měla na účtu Nantes brzy objevit.
„Na to vůbec nemyslím. Poslední, co mě teď zajímá, jsou peníze,“otřel oči trenér Cardiffu Neil Warnock. „Potkala nás velká ztráta. Ztráta pro celý fotbal.“