Klausův zákon potřebujeme

Takzvaný lex Facebook Václava Klause mladšího vyvolal drtivě negativní reakce. Přitom každý pokus, jak zabránit potlačování svobody projevu, je záslužný. I když jsou i jiné způsoby, jak zvýšit svobodu projevu na sociálních sítích.

Václav Klaus junior předložil koncem ledna Sněmovně osnovu novely trestního zákoníku, která chce trestat omezování svobody projevu na veřejných sociálních sítích. Vzbudil tím obrovský ohlas, docela nebývalý na to, že jde o opoziční iniciativu.

V MF DNES z 2. února v článku „Právníci: Klausův lex Facebook je paskvil“establishment tuto osnovu odmítl. „Paskvil“je nálepka původně Jiřího Dienstbiera mladšího pro předlohy zákonů, které elita nechce připustit.

Nejprve bych chtěl předeslat, že jako legislativec působím téměř dvacet let. A nejsem ve střetu zájmů: s předlohou nemám nic společného a s Klausem jr. nejsem v osobním kontaktu. A mohu potvrdit, že Klausův návrh špatně není, byť by si zasloužil drobné korekce.

Žijeme v antiliberální „liberální“demokracii, která se v zájmu „bojující demokracie“snaží potlačit svobodu projevu, jak jen to jde. Jakýkoliv krok, který se tomuto neblahému trendu snaží čelit, je záslužný a je nutno ho podpořit, byť volba prostředků trestního práva je přirozeně sporná. Nicméně, společnost velikosti Facebooku by pouhé pokuty z ČR zřejmě nerespektovala, zatímco na trestní stíhání přečinu by slyšet mohla.

Globální regulace

Právo se zatím neumělo vypořádat s tím, že právní řády jsou národní, zatímco internet je globální. Různé státy na to reagují různě. Německo v roce 2017 schválilo zákon o zlepšení prosazování práva na sociálních sítích, kterým se pokouší svůj model omezené svobody slova vyvézt do celého světa. Facebook reagoval tak, že v roce 2018 uspořádal celkem čtyři velké cenzurní vlny, kterými se úroveň svobody diskutovat o politických otázkách na Facebooku dostala na úroveň vysmívané Číny.

Je-li Česko liberální země, je namístě se za svobodu projevu postavit. Trestní právo se svým principem univerzality (orgány činné v trestním řízení stíhají i trestné činy cizinců v cizině, pokud tak stanoví zákon) je k tomu vhodným nástrojem, neboť překlene teritoriální omezenost českého právního řádu na ČR. Facebook pak bude mít pobídku, aby vybudoval český Facebook, který bude svobodnější než německý.

S největším odporem se Klausův návrh setkal u neoliberálů, pro které je soukromé vlastnictví posvátné. Jenže zatímco lze mít pochopení pro vlastnictví hostinského, který chce ve své hospodě, kterou jako OSVČ vlastní, nechat štamgasty kouřit, korporace je něco úplně jiného. Její společníci mají omezené ručení (odpovědnost, což se odráží i přímo v názvu jednoho typu kapitálové společnosti: s. r. o.), takže na druhou stranu by měli mít i zvýšené povinnosti. K nim patří ochrana svobody projevu a individuální péče o zákazníky. Pokud německý stát outsourcoval cenzuru na Facebook, může se český stát tomu pokusit bránit.

Sociální sítě odmítají, aby byly označeny za médium. Je to pochopitelné, protože nechtějí nést právní odpovědnost za obsah. Ale v tom by měly být důsledné. Platformy pronajímají místo pro publikaci obsahu. A do obsahu jim nic není, pokud neporušuje zákon.

Facebook je zdarma asi jako české zdravotnictví. Nejsou v něm přímé platby spotřebitelů, to však neznamená, že žije ze vzduchu. Ve skutečnosti zákazníci platí svými osobními údaji. A platí dobře, jak o tom svědčí skvělý hospodářský výsledek Facebooku. Část zdrojů by proto Facebook měl věnovat svým zákazníkům. Místo lampárny, kterou dnes řeší stížnosti zákazníků, by měl implementovat pořádné CRM, tedy řízení vztahů se zákazníky.

Osnova zákona si zaslouží i kritické posouzení, aby její vady mohly být odstraněny v průběhu legislativního procesu. V první řadě jde o osobní působnost, kvalitativní i kvantitativní. Není třeba se rozpřáhnout tak široce jako výše zmíněný německý zákon. Není dobré se pokoušet řešit všechny platformy, plně postačí sociální sítě. Regulovány by měly být jen velké sociální sítě. Hranici 100 000 uživatelů bych se nebál zvýšit na 10 000 000 celosvětově.

Zřejmě opomenutím je vynechání zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Facebook je kapitálová společnost. Trestné by mělo být primárně jednání manažerů, kteří cenzory řídí a jejichž jednání se Facebooku přičítá.

A konečně bezpečnostní opatření vyviňující sociální síť: hrubý rozpor s trestními předpisy, mezinárodními smlouvami nebo s dobrými mravy by měl být rozšířen na veškeré právní předpisy.

Trestní právo není jediná cesta, jak zvýšit svobodu projevu na Facebooku. Jako jiné řešení se nabízí povinná interoperabilita. Ta by znamenala, že by Facebook musel umožnit uživatelům jiných sociálních sítí na Facebooku číst, psát a přidávat si přátele. Optimální by bylo, kdyby byl Facebook rozdělen na výdělečnou vlastní síť a správu profilů, přičemž registrace profilů by měla být otevřena nezávislým poskytovatelům.

Kritizované záležitosti osnovy jsou snadno opravitelné a nic rozhodně nebrání tomu, aby předloha byla standardně projednána. Bude-li schválena, bude to významný signál, že to Česká republika myslí s lidskými právy vážně a nebojí se ani velkých hráčů. Politické svobody přestanou být utiskovanou popelkou. V roce 30. výročí sametové revoluce by to byl velkolepý počin na poli svobody.

Trestní právo není jediná cesta, jak zvýšit svobodu projevu na FB. Nabízí se i povinná interoperabilita.