Mládí vpřed! Pročpak to v Česku neplatí?
Nejen osmiletý Kanaďan Connor Parkilla, jenž trpí autismem a miluje hokej, si oblíbil brankáře Cartera Harta, který nyní září v NHL. Držitelé permanentek na utkání Philadelphia Flyers už před Vánocemi trpěli. Zdálo se, že bídný tým úpící u dna tabulky ztratil šanci na postup do play off a že zbytek sezony stráví v deliriu.
Pak se šéfové Flyers rozhodli vsadit na talentovaného junáka Harta. Po povolání z farmy se mezi hvězdami chvilku rozkoukával, načež se dostal do ráže a v posledních čtyřech týdnech Philadelphia vyhrála všech osm utkání, do nichž nastoupil.
Mužstvo se před dvacetiletým mládencem semklo. Fanoušky najednou zase baví sledovat, jak si nedávno odepsaní Flyers vedou. Pravděpodobně ani letos neukončí čekání na zisk Stanley Cupu, jež se vleče od jara 1975. Z počátku příběhu, který by jednou mohl změnit celé klubové dějiny, ovšem tryská tolik radosti, jako by Philadelphia nezadržitelně kráčela za trofejí.
Podobně jako Flyers tápala na podzim při hledání gólmana v jiném koutě světa brněnská Kometa. Osmnáctiletého Lukáše Dostála však nechala trčet na hostování v Třebíči. Co na tom, že se zaskvěl na juniorském šampionátu v zámoří? A že na něm obstál tváří v tvář borcům, z nichž leckteří od října budou válet mezi esy v NHL?
V Kometě mu boss Libor Zábranský v lednu milostivě dopřál „štěk“ve dvou utkáních, načež ho zapůjčil finskému Ilvesu Tampere. Na závěr ročníku místo něj najal Slováka Marka Čiliaka z krachujícího Slovanu Bratislava, jenž od zájemců o vlastní služby údajně žádal milion korun měsíčně.
Těžko lze Zábranskému vyčítat touhu po třetím titulu v řadě, který by mu třeba pomohl k prosazení výstavby nové arény. Drahý reprezentant Čiliak představuje větší jistotu než neprověřený a levný Dostál.
Ale proč tedy Dostála v extralize nevyzkoušel? Ne, dva mače fakt nejsou opravdová příležitost. Kdyby se bažant osvědčil, mohla Kometa ušetřit a ještě se svézt na vlně nadšení jako Flyers z Philadelphie.
Vždyť i kurážné vystoupení sedmnáctiletého tenisty Jiřího Lehečky v nedávné daviscupové partii s Nizozemskem náramně bavilo diváky na stadionu i u televizí. Kdekomu vlastně ani tak nevadilo, že prohrál s protřelým sokem a Česko vypadlo.
Ne pro každého platí, že účel světí prostředky. Ne každý dává přednost okamžitému úspěchu před nadějnými vyhlídkami.
Troufalost a živelnost (klidně i ve spojení s naivitou a taktickými chybami) přece na hřištích (a nejen na nich) působí tak osvěživě. Mušketýři měli d'Artagnana, v Sedmi statečných se vyjímal Chico. Ostatně i Steve Jobs či Mark Zuckerberg zahájili svůj průlom už okolo dvacítky.
Případy zelenáčů Harta a Dostála jsou bohužel pro sport v Severní Americe a v Česku typické. Za Atlantikem se přihlíží k potenciálu a kapitány v NHL se stávají i náctiletí hoši, ve zdejších končinách se šermuje nemoudrým heslem „Mládí není zásluha“.
I proto chřadne český hokej. I proto byla fotbalová Sparta s bandou zkušených žoldáků bez vlastních odchovanců k smíchu. Fanoušci, novináři, ale i sponzoři či politici přece ocení, když vznešenější vize dostane přednost před pinožením za medailí.
Tak proč se neinspirovat „hartmanií“, jež propukla ve Philadelphii? Tím spíš, když si brankář získává davy nejen zákroky lapačkou a bezprostředností. Číslo na dres si zvolil jen kvůli malému Connorovi.
Ten si už před třemi lety pořídil dres Flyers, se jmenovkou HART a číslem 79, které gólmanovi náhodně přidělili na nováčkovském kempu. Hart by si ho býval změnil, ale... „To bych přece Connorovi nemohl udělat. Musel by si kupovat nový dres! Nechám si ho na jeho počest.“