Praha rostla navzdory válce i smrtící chřipce
Přesná čísla, to potřebovala mladá republika znát před sto lety. Proto také v metropoli vznikl Státní úřad statistický. Principy schválenými v roce 1919 se řídí i současná organizace statistiky.
STRAŠNICE Jen pár týdnů existovala Československá republika, když Národní shromáždění začalo řešit předlohu normy o statistické službě. Zákon o Státním úřadu statistickém (SÚS) poslanci přijali na konci ledna 1919. To dokládá, jak vysokou prioritu nový stát této vědě přikládal.
„Státní úřad statistický nevznikl ve vzduchoprázdnu. Dobrým základem mu byl jak institucionálně, tak personálně Zemský statistický úřad Království českého ustanovený českým zemským sněmem v roce 1897. Jeho působnost byla ale omezena pouze na Čechy,“popsal Pavel Hortig z Českého statistického úřadu (ČSÚ).
V prvním parlamentu Československé republiky zákon představil poslanec Karel Engliš, význačný národohospodář, pozdější ministr financí či rektor Univerzity Karlovy. „Úřad ústřední státní statistiky bude nesporně úřadem velikým a poroste úměrně se socializací správy a koncentrací statistické služby. Připomeňme periodické ohromné operáty sčítání lidu, závodů, stálou statistiku o pohybu obyvatelstva, soudnictví civilního a trestního, úvěrnictví, pojišťování...“představil Engliš v lednu 1919 poslancům roli SÚS.
Pravda, jinak trest
Příslušný zákon vypočítaval i povinnosti občanů či zaměstnanců SÚS. Každý obyvatel republiky musel podávat pravdivě všechny vyžadované údaje. Správní úřady porušení směly trestat pokutou až tisíc korun. V případě opakování přestupku hrozil až půlrok vězení a finanční sankce bez omezení. Zaměstnancům SÚS kladl zákon přísnou povinnost mlčenlivosti o úředních záležitostech. Její porušení představovalo drahou záležitost, sankce hrozila až 10 tisíc korun či vězení do dvou let.
„Organizace SÚS byla dokončena dva roky po založení, ale již v roce 1919 zaměstnanci dokázali vypracovat statistický materiál o válečných škodách pro československou mírovou delegaci,“řekl Hortig.
SÚS převzala 37 zaměstnanců zmíněného zemského úřadu, na konci roku 1919 zaměstnával 202 lidí, o dva roky později již 804. Prvním předsedou SÚS se stal Dobroslav Krejčí, který od roku 1905 šéfoval zemskému statistickému úřadu. Na počátku roku 1920 Krejčího nahradil František Weyr. „Mimo jiné se jednalo o spolutvůrce československé ústavy,“uvedl historik Antonín Klimek.
Početná instituce, členěná v počátcích na prezidium a šest oddělení, potřebovala také nezbytné prostory, což v Praze nebylo úplně jednoduché. „Zprvu SÚS sídlil na Dražického náměstí na Malé Straně, později se přestěhoval do Holečkovy ulice na Smíchově do bývalého Ústavu pro hluchoněmé. V letech 1948 až 2004 úřad sídlil v bývalém válečném lazaretu na Invalidovně,“sdělil Hortig. Nyní ČSÚ sídlí ve Strašnicích.
Velké republikánské sčítání
Zatěžkávací zkouškou úřadu se stalo sčítání obyvatel v roce 1921, premiérové v novém státě. Hlavní město tvořilo jednu ze sčítacích žup. Soudní okresy Karlín a Smíchov představovaly samostatné jednotky. Valnou část jejich teritoria k metropoli připojil až zákon o Velké Praze v roce 1922.
Lidské ztráty za 1. světové války ani smrtící epidemie španělské chřipky v roce 1918 se na počtu obyvatel Prahy nepodepsaly. Na frontách zemřelo okolo 140 tisíc Čechů, chřipka si v Praze vyžádala přibližně tisícovku životů.
Počet obyvatel stoupal i přes nepřízeň. Roku 1910 v královském hlavním městě žilo 616 tisíc obyvatel. O jedenáct let později Praha o 172 km2 představovala domov pro 676 tisíc lidí. V tehdy samostatném Karlínském okrese na 179 km2 v roce 1921 bydlelo 25 tisíc osob, roku 1911 o tisíc méně.
Smíchovský soudní okres dosahoval velikosti 191 km2, sčítání v roce 1921 zde registrovalo 28 tisíc lidí. Oproti předválečnému stavu šlo o drobný pokles, přibližně o 30 duší.
Většina obyvatel Prahy, 624 tisíc, se v roce 1921 přihlásila k československé národnosti.
„Sčítací komisaři v roce 1921 zjišťovali také národnost,“uvádí statistici. Většina obyvatel Prahy, 624 tisíc, se přihlásila k československé národnosti. Přes 30 tisíc se prohlásilo být Němci. K židovské národnosti se přihlásilo takřka šest tisíc osob. A jeden člověk se prezentoval národností cikánskou.
Zajímavé výsledky přinesla problematika náboženského vyznání. Silné pozice si v Praze udržela římskokatolická církev, navzdory mocné vlně kritiky, které čelila po republikánském převratu v roce 1918. Přihlásilo se k ní takřka 400 tisíc lidí. Československá církev zaujala přibližně 86 tisíc obyvatel Prahy. K izraelskému vyznání se přihlásilo zhruba 32 tisíc lidí. Necelé čtvrtstoletí po prvním sčítání obyvatel v Československu se většina této komunity stala obětí holokaustu.
V Praze převažovali roku 1921 nesezdaní, svobodných mužů sčítání napočetlo 184 tisíc, žen 178 tisíc. Hlavní město se mohlo pochlubit vysokou mírou vzdělání, negramotných mužů bylo jen 1 578 a žen 3 790. Karlínský soudní okres hlásil 798 analfabetů obojího pohlaví. Smíchovský 878.