Bronzové sbohem
Pády, deprese a tuna triumfů. Jak se hvězdná Lindsey Vonnová loučila s bláznivou kariérou.
Vítr jí čechral její blonďatý copánek vykukující zpod helmy. Nahoře tentokrát nechumelilo, naopak. I slunce se přišlo na mrazivý sever podívat, jak se tato výjimečná lyžařka loučí s kariérou.
„Ještě jednou budu stát ve startovní bráně. Ještě jednou pocítím adrenalin ve svých žilách. Ještě jednou budu všechno riskovat. Naposledy… A budu si to pamatovat navždy. Tak pojďme na to!“napsala si Lindsey Vonnová na Instagram před startem.
Na její poslední jízdu se do Aare přijel podívat i Ingemar Stenmark. Jediný člověk, který kdy byl ve Světovém poháru úspěšnější než ona.
„A jsem rád, že jsem u toho byl. V novinách jsem se dočetl, že by byla ráda, kdybych tu byl. Ale až její SMS mě přesvědčila,“smál se legendární Švéd.
Na jeho 86 triumfů Američance čtyři scházejí.
A další už nepřidá.
Ve včerejším sjezdu na trati sveřepě bojovala s oběma operovanými koleny. Už s číslem 3 přišla na řadu a s výkřikem „Go!“vyrazila na trať. A jela úžasně. V cíli jasně vedla, zvedla ruce nad hlavu a pak se fanouškům v Aare uklonila.
„Neuvěřitelné! Lindsey, děkujeme za tvou pohádkovou kariéru,“hřímal komentátor na stadionu.
Jen Ilka Štuhecová s Corinne Suterovou nakonec byly lepší.
Bronzem se Vonnová včera loučila se svou kariérou.
A taková byla.
V boxerském ringu
Když ji matka Linda před 34 lety přiváděla na svět, měla mrtvici. Tři čtvrtiny lidí takovou mrtvici nepřežijí, ona ano – a nejen to.
Dlouho sice měla problémy s chůzí a rovnováhou, přesto porodila ještě čtyři děti.
„Máma je tvrďák,“říká Lindsey. „Nikdy si na nic nestěžovala. Vždy mi říkala: Jakékoliv problémy můžeš vždycky překonat.“ Na lyže se pod dohledem dědy Dona a otce Alana postavila poprvé ve dvou letech. Když upadla, dědeček jí vštěpoval: „Představ si, že jsi v boxerském ringu, protivník tě srazí na zem, ale ty hned zase musíš vstát a rvát se dál.“
Už v jedenácti byl malé Lindsey minnesotský kopec Buck Hill malý, a tak maminka Linda zavelela: „Přestěhujeme se do coloradského Vailu.“
Po 17 letech dala v práci výpověď. Pouze proto, aby její dcera mohla lyžařsky růst. A Lindsey rostla do úžasných výšin. Pod dívčím jménem Kildowová debutovala v 17 letech na olympiádě v Salt Lake City. Americké ženské lyžování se tehdy nacházelo v hluboké krizi, ona však skončila šestá a fanoušci v ní rázem viděli spasitelku.
Její značkou se stal dlouhý cop a občas šílené manévry.
Byla živelná, spontánní a také zranitelná. Od 19 let se prala s depresemi.
„Mám dobré a mám špatné dny. V mém těle se odehrávaly chemické procesy, které jsem nemohla ovlivnit. Ovládaly mě. Bylo to děsivé,“popisovala.
Ale i ty přemohla.
Moje kariéra skončila
Na hrách v Turíně 2006 už od ní všichni očekávali medaile. Jenže přišel pád v tréninku v 95kilometrové rychlosti.
Lékaři se obávali vážného zranění páteře. Ona si v helikoptéře, která ji odnášela do nemocnice, pomyslela: „Moje kariéra skončila.“Vyšetření nakonec odhalilo jen obrovské pohmožděniny. Kulhající a v obrovských bolestech sjela čtyři závody, nejlépe dojela sedmá.
„Byla to pro mě velká lekce,“ vzpomíná. „Uvědomila jsem si tehdy, že při lyžování může všechno skončit v setině sekundy. Proto jsem si nařídila: Nesmíš propásnout jediný den tréninku, abys minimalizovala riziko zranění.“
Krátce poté se vdala za amerického lyžaře Thomase Vonna. Zamilovala se do něj už v 17 letech, on byl o 9 let starší, což otec Alan neschvaloval. Drsně se tehdy pohádali, Lindsey ho nepozvala ani na svatbu a ženichovi ji předal dědeček Don. Sedm let trvalo, než spolu zase promluvili.
Manžel Thomas se stal manažerem i koučem. Díky němu byla v dalších pěti sezonách dominantní, získala čtyři velké křišťálové glóby a ve Vancouveru konečně vyhrála ve sjezdu olympiádu. Její otec u toho nebyl.
V roce 2012 se s Vonnem rozvedla. Potřebovala právníka, a tak zatelefonovala otci a požádala ho o radu. „Ale trvalo pak dlouho, než jsme s tátou opět navázali na náš předchozí vztah,“říká.
Prožila i románek s Tigerem Woodsem, ale až s kanadským hokejistou P. K. Subbanem je nyní opět šťastná.
Podobně jako když sjíždí z kopce dolů. Jen kdyby těch zranění bylo méně. Kvůli nim ztratila tři roky kariéry.
I proto se před pár týdny v Cortině rozhodla, že dál už to nemá smysl.
„Už nejsem schopná lyžovat tak, jak bych chtěla. Způsobem, o kterém vím, že dokážu. Moje tělo mi v tom brání,“vyprávěla. „Pravé koleno je čtyřikrát operované. V tom levém nemám vnější postranní vaz. Je čas říci sbohem.“
Na tohle už jsem stará
Do švédského Aare dorazil na její derniéru i Fernando Maddock – 43letý fanoušek z New Yorku. Když ji pak v úterním super-G viděl spadnout, bylo to pro něj srdcervoucí. Mával v cíli vlajkou a najednou ustrnul. Další americká fanynka schovala tvář do dlaní a plakala. Mikaela Shiffrinová zase držela palce, aby bylo všechno v pořádku. Naštěstí bylo.
Vonnová se po těžkém pádu zvedla na nohy, nakonec i znovu nazula lyže a dolů sjela po vlastních. Přitom mávala všem přítomným podél trati a pak i fanouškům v cíli. „Mám pocit, jako kdyby mě přejel náklaďák,“vyprávěla pak na tiskové konferenci. „Jít hlavou do sítí nebyl nejlepší nápad. Hned jsem si říkala: Co to sakra je? Proč jsem zase v síti? Říkala jsem si, že na tohle už jsem příliš stará. Kdyby nepřízeň osudu posilovala, byla bych Hulk.“Když však přišel dotaz na to, jaké to je připravovat se na poslední sjezd, když ví, že nemůže vyhrát, hned ožila.
„Kdo říká, že nevyhraju? Můžu vyhrát. V neděli mě neodepisujte. Ještě mám jednu šanci. Možná dosáhnu na zázrak a možná ne. Ale dám do toho všechno. To, že jsem spadla, ještě neznamená, že nevstanu.“
Prorocká slova.
Vždyť pády, zranění a návraty definují její kariéru stejně jako úspěchy. Bylo až symbolické, že poslední závod svého života jela poté, co spadla v tom předchozím. A že se přesto znovu dokázala zvednout a získat medaili.
Kdysi na základní škole dostala za úkol napsat, jaký je její životní cíl. Napsala: „Startovat na spoustě olympiád a vyhrát v životě víc závodů než jakákoliv jiná žena.“Obojí dokázala.
I proto se včera v Aare dojatě usmívala: „Vlastně to nebyla zase tak špatná jízda, co?“