Méně svátků, více dovolené

Vlády a poslanci mají své evergreeny, občas se k nim vracejí, někdy i bez důvodu. Momentálně jsou to školní obědy a pracovní doba v supermarketech o svátcích. První problém byl vyřešen kompromisem, střetl se s aktuálně objevenou potřebou šetřit. O druhý problém se ještě bojuje: TOP 09 chce zákaz svátečního prodeje úplně zrušit, ANO a ODS se ho snaží zmírnit alespoň pro velkoobchod, lidovci a ČSSD žádají zákaz naopak rozšířit na všechny svátky.

Je to tedy podmíněno ideologicko-politicky, a tak je v liberální společnosti vždy lepší nechat to na aktérech, jichž se to týká. Tedy na obchodnících, jaká otevírací doba se jim vyplácí; na zaměstnancích, jestli si o svátcích chtějí přivydělat, nebo odpočívat; a konečně na zákaznících, jestli v této době chtějí do obchodů chodit.

Je tu ale možná vážnější věc, jíž je samotná existence svátků. Těch státních je sedm, ostatních šest. Těžko se připravíme o 1. leden, Velikonoce, 1. květen a Vánoce. O ostatních svátcích se už tu více či méně diskutuje a pochybuje. Přitom z poslaneckých a církevních řad se občas ozvou hlasy, že nám ve srovnání s jinými zeměmi ještě chybí ten či onen svátek, který se jinde slaví. Jako nejateističtější národ nepatříme zrovna k zemím, které by si na svátky potrpěly. Jako třeba v Norsku, Německu, Rakousku či na Slovensku.

Důvody, proč s našimi svátky něco udělat, jsou tři: 1) Svátky většinou neslouží záměru, proč byly přijaty, většina lidí je ignoruje, mnozí nevědí, co se vlastně slaví, a způsob oslav k jejich osvětě příliš nepřispívá. 2) Podnikatelé dávají najevo, že svátky neorganicky rozbíjejí pracovní týdny. 3) Svátky narušují i navyklý rytmus osobního a rodinného života. Lidé by možná místo toho uvítali třeba volno mezi Vánocemi a Novým rokem. A je možné prodloužit i Velikonoce o Zelený čtvrtek. Evropa na křesťanské tradici vyrůstala a ctí ji.