Zabila ho sauna a nyní se o to pokouší i kniha

Lidská soutěživost a potřeba překonávat se nezná hranic. Důkazem toho bylo historicky poslední a tragické finále Světového šampionátu v saunování v roce 2010. Inspirovat se jím nechal švýcarský spisovatel Joseph Incadorna, kterého nakladatelství Paseka knihou Žár uvádí v českém překladu vůbec poprvé.

Ve finském městečku Heinola onoho srpnového dne jeden z finalistů šampionátu po několika minutách strávených ve 110stupňové výhni zemřel, druhého převezli do nemocnice ve vážném stavu. Kůže se z obou mužů slupovala jako z právě spařených rajčat.

Místo hrdinů dvě karikatury

Padesátiletý Joseph Incadorna však těží spíše z pomalu eskalujícího dramatu odehrávajícího se v myslích obou hrdinů než ze samotného tragického finále. Proti sebevědomému vítězi posledních ročníků, milovníkovi vodky a tabáku, odevzdanému pornoherci Nikovi s profesi odpovídající fyziognomií stojí o deset let starší subtilní Rus Igor, bývalý voják, jehož životní filozofií je přísná askeze. Ryzejšího stereotypu a ještě v tak prvoplánovém spojení už se autor dopustit nemohl. Pokud už je to opravdu nutné (ve většině případů však není) a spisovatel musí stavět příběh na úvahách a pocitech protagonistů, je namístě věnovat charakterům daleko více péče, než je obvyklé. To však z Incadornova díla rozeznat nelze. Budiž mu však přidáno k dobru, že alespoň vyústění knihy, které se naprosto (stejně jako postavy) liší od reálných událostí, může jeho zkratkovitost v očích čtenářů ospravedlnit. Bohužel poselství, že ačkoliv se lidé liší, jsou v jádru stejní, dnes už také nikoho neohromí. Respektive ano, mohlo by, ale musel by je autor vyložit zcela jinak, než je zvykem.

Žár stopu nezanechá

Autorovou prvotní ambicí by mělo být odvyprávět solidní a uvěřitelný příběh, který myšlenku nese, aniž by to čtenáři úpěnlivě připomínal. V případě Žáru tomu tak není. Přítomna je alespoň přesně dávkovaná ironie a střídmý, přesto všeříkající jazyk v překladu Šárky Belisové, který může ve čtenáři vzbudit dojem, že se autor inspiroval u Chucka Palahniuka.

Klub rváčů, Zalknutí ani Snuff se však s Žárem srovnávat nedá. Ačkoliv by mohl, dočasnou popáleninu na duši, mysli ani sítnici nezanechává. To už si čtenář spíše zapamatuje hravou grafickou úpravu knihy, která se v Pasece stala standardem.

55%